O devět let později...
Milá Barborko,
to bylo velikého těšení, když jsi se měla narodit! Nejen maminka, tatínek, babičky, dědečci, tvůj psí kamarád Béďa (ten, co jsi ho tolik zlobila a tahala, když jsi byla malá) a všichni okolo a daleko a široko, ale také pochopitelně tvoje teta a kmotra v jedné mé osobě se tě nemohli dočkat. A protože jsi byla moje první neteř a protože jsme s tvojí maminkou už odmalička děsně pevná, soudržná a silně citově svázaná dvojka, prožívala jsem to skoro, jako by se mi měla narodit vlastní dcera.
A tak jsem přemýšlela, co ti do toho života dám. Něco ode mě, něco památečního, něco symbolického. Tehdy byl "puntík" teprve v plenkách, takový roční capart, ale už si troufl a přihlásil se o tento významný úkol. Chtěla jsem ti uplstit něco vzácného, cenného, ochranářského a pro štěstí...
A tak mě napadla kokeshi panenka. Kokeshi jsou tradiční dřevěné japonské panenky, velmi oblíbené, velmi rozšířené, velmi různorodé, velmi japonské a velmi krásné. Ona totiž tvoje maminka ještě za dob studií se mnou často chodívala v Brně na všemožné výstavy, vždy první pátky v měsíci a také někdy ve středu, tehdy mívaly galerie vstup zdarma, takové jsme totiž byly uměníchtivé spořivé potvory. A právě z jedné takové výstavy mi tyhle krásy uvízly v hlavě a v srdci. A proč by nemohlo dřevo vystřídat rouno. Kokeshi panenky mají přinášet štěstí, a tak doufám, že se tě, i třebas díky této plstěné, bude štěstí držet nadále...
Od té doby jsem uplstila už spoustu dalších různých kokeshi panenek k různým příležitostem, ale ta tvoje byla první. A je v ní všechno...
Jsou v ní "zaplstěny" všechny ženy našeho rodu, které si pamatuješ, i jedna, kterou už ne, ale byla první... A právě na tu první Boženku, první toho jména, tvoji praprababičku, která měla moc ráda modrou barvu a byla takovou zakladatelkou našeho rodu, odkazuje modrá pomněnka.
Na tvoji prababičku, druhou Boženku v řadě ukazuje ručně šitá miniaturní zástěrka, protože tuhle babičku prostě v zástěrkách uvidíš nejčastěji.
Zástěrka připomíná také to, že všechny ženy našeho rodu byly a jsou takové ty krbové, hřejivé, útulné, čemuž nutně patří také výborná domácí kuchyně.
Třetí Boženka, tvoje babička, si vyšívala na kapesníčky monogram, zrovna takový, jaký má tvoje kokeshi na zástěrce.
A stejně jako poslední Boženka, tvoje maminka, má kokeshi panenka rezavé vlásky. A taky má zelené šatičky, jak jistě víš, tuhle barvu uplatňuje maminka, kde může. A já jsem tam taky. V těch dlouhých sponou stažených vlasech. A i jako puntík.
Tak. To abys věděla, že my všechny budem vždy za tebou stát!
O devět let dříve, tedy dnes večer:
Víte, já tohle všechno budu Barborce vyprávět pochopitelně mnohem dříve a průběžně. A taky tahle šťastná rodinná událost je už dva a půl měsíce stará. A tři měsíce stará je tato kokeshi. Ale víte, ono já čekala, až dokončím další dvě, které tu mám připravené a že Vám to všechno ukážu v blogu při jednom, ale to bude bůhvíkdy, jak to tak pozoruji a co toho tu mám. A tak teď jen takto. Aby to už nebylo úplně passé. Dokud je to ještě čerstvé. Dokud mám ještě z toho všeho takovou radost :o)
Děkuji za pozornost!
puntik
