Máme doma ježka. Ale je to záhada. Podle množství ježčích hovínek na dlažbě kolem domu jich u nás musí bydlet několik. Jenže víme jen o tom jednom. Nevím teda, kolik toho takový malý ježek má správně vykadit, ale odhadoval bych, že zákon zachování hmotnosti porušovat nemůže. Je taky možné, že k nám chodí i přespolní, jako jediní v okolí nemáme psa, tak tu asi mají na svou potřebu více klidu.
Je zajímavé, že všechna hovna jsou na dlažbě, v trávě není ani jedno. To už jsme s dcerou důkladně prověřili. Podle mě se jim na dlažbě líp kadí. Možná proto, že je tam tráva nepíchá do zadku nebo se jim prostě jen líp kontroluje "výsledek", ale jistě to nevím.
Zkoušeli jsme tomu s dcerou přijít na kloub. Drželi jsme celou sobotu na zahradě hlídky. Bezvýsledně. Všechno se to musí odehrávat v noci. V neděli ráno jdeme kontrolovat chodník a je na něm sedm slušných hromádek. Sedm!! Uznejte, že tohle by jeden ježek nezvládl, ani kdyby sežral anakondu.
Chtěl jsem držet i noční hlídky, ale když jsem na manželčinu otázku, kam že to tak pozdě večer jdeme odpověděl, že jdeme ven hlídat, jestli nám na dlažbu nekadí cizí ježci, bylo po hlídce. Zatím to tedy zůstane velkou záhadou. Ale ne na věky! Malá se chystá napsat Ježíškovi, aby jí k Vánocům doručil fotopast. A Ježíšek z "babiččiny strany" dětská přání bez výjimek plní.
