No musím se Vás na něco zeptat. Ale postupně. Takže začnu v dětství.

Když jsem byl malej, často mě hlídal dědoušek. Doteď na to rád vzpomínám. Chodili jsme sedávat na lavičku, mezi naše pole a louky a tam mě dědeček hodně povídal a vypravoval. Občas bylo slyšet takové dunění.

Myslel jsem si, že za kopcem je lom a někdo tam odstřeluje skálu. Vždycky jsem po dědovi chtěl, aby jsme tam šli. Nikdy se mu moc nechtělo, protože to bylo přes celé údolí. Ale nakonec se mnou šel skoro vždycky. Byl na mě moc hodnej a moc rád na něj vzpomínám. Nikdy jsme za kopcem nic nenašli, ani lom, ani nic jiného co by mohlo to dunění dělat. Děda říkal, že to duní na časy a bude dobrej rok a taky, že potom většinou prší.

Časy se změnily a posunuly, děda na mě už kouká z nebe. Já už mám taky nějaký roky a svět se mění.

To dunění, ale zůstává.

Jak člověk stárne, tak moudří (většinou) a zraje jak víno. Je schopen si dát hodně věcí do kupy a pochopit. Jen to dunění mě nějak neštymuje.

Je slyšet od severu a vždycky ráno a v podvečer, na jaře a na podzim. Když jsem na jaře vláčil louky, slyšel jsem to znova. Hned jsem si vzpomněl na dědu jak se mnou chodil trpělivě hledat ten lom, i když věděl, že tam žádnej není.Teď na podzim trhám na večer hrušky a zas to samí, někdy to zaduní jen jednou, někdy s přestávkami i víckrát za sebou.

Četl jsem, že to obchází na jaře a na podzim duch hor svoje polnosti, kopce a hory... Občas prý o nějakou skálu zavadí, nebo sestupuje do údolí a pak to duní. To by teoreticky šlo, tím směrem jsou od nás Jeseníky. I teď, mě to připadá nejvíc jak střílení v lomu za kopcem. Pěkně to zaduní a krásně se to rozlehne. Jednou jsem byl na horách a na protějším kopci stavěli vysilač, když jeřábem zvedali a ukotvovali konstrukci taky to tak podobně zadunělo. No a když jsem byl u vojáků tak  na velkým vlakovým nádraží vzdáleným cca 7km v noci okolo třetí začínali šibovat a přesunovat nákladní vagony. Jak do sebe naráželi bylo to zvukově i podobné. A já věděl, že jsou tři v noci a za chvíli se bude rozednívat a v lese bude veseleji.

Žiju na polosamotě, ze tří stran jen louky a lesy. Lom za kopcem není, vlak je daleko, věž ani nic jiného se široko daleko nestaví. Děje se to opravdu jen na jaře a na podzim.

Takže to fakt dělá ten obr?

Neslyšeli jste to taky? Nevíte o tom víc než já? Napište, budu rád.

Na závěr musím ještě připsat, že nepobývám na uzavřeném psychiatrickém oddělení a nepíši proto, že jsem dostal vycházky. Ani na sobě nepozoruji žádnou duševní poruchu nebo halucinace.