Tak konečně mám hotovo a můžu se trochu pochlubit. Ale nejdříve - jak to všechno začalo. Naši mladí rekonstruují malý vesnický domek. Korunky chybí a nechce se jim zadlužovat. Vybavení by tedy mělo být většinou "zachráněné" a ve stylu, který by se do starého venkovského domku hodil.

Jednou dcera objevila inzerát - "dám pohovku za odvoz". A zrovna v sousední vesnici. No co, nějaké sezení chceme vyrobit vlastními silami a třeba by se z pohovky dala použít konstrukce. Jela jsem se tedy na ni s dcerou podívat. Pohovka sice vypadala hrozně, ale základní konstrukce byla jakž takž.  Měla sice ulomený a zdemolovaný jeden bok, ale to nám nevadilo, protože stejně do naší představy takové boky nezapadaly.

K našemu milému překvapení byla pohovka docela snadno rozkládací na dvě plnohodnotná lůžka - to se může vždy hodit. A další milé překvapení - po sundání potahů byly matrace čisté, špína se k nim téměř nedostala, a hlavně - po snad čtyřicetiletém používání naprosto neprosezené, což se u novějších pohovek asi ani nedá očekávat.

Následovalo tedy důkladné vyčištění odstrojených matrací. A také se pohovka musela tvarově upravit podle našich představ. Za pomoci manžela jsem z bočních dílů (byly vystříkané z nějaké hmoty podobné montážní pěně proložené kusy překlížky) vykutala pouze dvě prkýnka s laťkami, které držely zadní opěrku. Museli jsme upravit i zadní část tak, aby ji bylo možné očalounit, protože původní pohovka neměla čalouněná záda. Boky jsem nově vylepila ze zbytečků molitanu. Manžel mi říkal, že to lepím stejně, jako vlaštovky hnízdečka a nechtěl věřit, že z toho vzejde něco použitelného.

Ve výběru potahové látky měla dcera od počátku jasno - určitě to bude textilní imitace broušené kůže, z které šiju kabelky. Už víc než půl roku ji testuji a její vlastnosti jsou opravdu výborné - nešpiní se, je pevná, ale příjemná a údržba je velice snadná. Zbývalo tedy vybrat odstín a objednat v oblíbeném internetovém obchůdku. A objednat pár odstínů navíc i na šití kabelek.

A začala jsem čalounit. U matrací to bylo snadné, stačilo obkreslit původní potah. Horší to bylo u nových boků a zad - měření a měření, počítání a vymýšlení, jak to dát dohromady, co nejdříve, co nakonec, co ještě zpevnit plátnem či vyrovnat úpletem.

Nakonec to snad dobře dopadlo. Sice nějaké maličké chybičky by mi mohl zkušený čalouník vytknout, ale myslím si, že pohovka vypadá dobře a určitě ještě několik let bude plnit svůj účel.

A pro představu, co taková rekonstrukce vyžadovala - několik dnů docela tvrdé práce (hlavně matrace jsou bytelné a docela těžké), spoustu přemýšlení, asi 6 metrů broušené kůže, necelé dva metry vzdušnější látky (ležící mnoho let nevyužitá v mých zásobách) na vnitřní matrace (matrace jsou při složené pohovce schované pod hlavními matracemi a jinou látku ve stejné barvě jsem zvolila hlavně pro příjemnější spaní). A odřezky molitanu schované kdysi při jiné rekonstrukci pro strýčka Příhodu, trochu nějakého plátna, kousek nevyužitého pradávného krymplenu, spoustu sponek do elektrické hoby sponkovačky, pár prkýnek a šroubů, pikslička lepidla chemopren extrém. A fůru nedočkavosti, zda to dobře dopadne. Finenčně tedy něco kolem 1 700,- Kč (samozřejmě bez ceny práce a ceny materiálu, který se někde povaloval nevyužitý).

K nové pohovce už je připravený i konferenční stolek, který jsem vytvořila ze starého, hodně poničeného, kuchyňského stolu. Stačilo zkrátit nohy, opálit, vytmelit, vybrousit, natřít. A z desky strhnout nějaký bakelitový povrch, důkladně odstranit zbytky úporného lepidla, pečlivě vybrousit a nalakovat.

Možná časem přibydou i dvě křesílka, ale to bude ještě dost přemýšlení a práce. Místo provazového výpletu by mělo být čalounění jako na pohovce a dřevěný základ by měl být bílý.

A protože si každá práce zaslouží odměnu, ušila jsem si z dalších odstínů textilní broušené kůže i nové kabelky-batohy chameleonky.