"Vy si tu žijete jako v pohádce!" vypadlo z okouzleného měšťáka. Bylo slunečné červencové odpoledne, voněla pokosená louka, zurčel potok, on trůnil na naší lavičce pod lískovými keři a vychutnával si osvěžující zmrzlinový pohár... Začal nám líčit své sny - srub na samotě v horách, večery u krbu, děti v domácí škole... Jeho žena odzvonila jeho pohádce lakonickým "Prober se - tvůj svět je Lidl před vchodem, gauč a TV ovladač!"

Střih. 

Sychravé lednové dopoledne se oklepává z celonoční sněhové metelice. Já v neforemné staré kombinéze se snažím ze závějí mokrého sněhu vyhrabat cestičku k silnici. Konečně jsem skoro u cíle... Opřu se o lopatu a hledám poztrácené zbytky sil... Po čerstvě vyorané vozovce se ke mně od parkoviště blíží lehkým krokem dvě vyfintěné Dory. Trekingové hole barevně ladí se slušivým sportovním outfitem. Věnují mi jediný pohrdavý pohled a prošustí kolem - na bál za princem...

Dovleču se domů, nakrmím hladová kamna a v koupelně se tázavě zahledím na umouněnou Popelku v zrcadle: "Žiješ v pohádce, holka?" Ona na mne mrkne a šeptne: "Ten oříšek...rozlouskni ho!"