Vážení přátelé,

Přede dvěma dny jsem se vrátila z Kuby a ráda bych se s vámi podělila o některé postřehy, zážitky a fotečky z cestování po této zemi…

Mimochodem – myslím si, že by bylo vhodné poslat tam komplet celou naši vládu, hlavně komunisticky a „paroubkovsky“ smýšlející – aby se na vlastní oči přesvědčili, kam by ta jejich „organizace“ země také mohla vést… Pokud by se jim to líbilo, mohli by tam klidně požádat i o politický azyl J Byli by zřejmě jediní za posledních padesát let a docela jistě by se tím i velmi proslavili J 

Prvních pár dnů se nám na okruhu  fantasticky věnoval delegát Lukáš, který byl naprosto jedinečná chodící encyklopedie a který nám nepřetržitě popisoval dávnou i nedávnou minulost a samozřejmě současnost Kuby a díky kterému si myslím, že jsme si mohli udělat poměrně přesnou představu o životě tamních obyvatel minimálně za posledních sto let J

Dozvěděli jsme se například, že průměrná měsíční mzda v přepočtu na dolary činí okolo 25 – 30 „peněz“, přičemž tedy od vlády dostávají „navíc“potravinové lístky, kdy na rodinu obdrží asi kilogram rýže, fazolí, něco málo masa (to, co my sníme za dva dny, oni mají na měsíc), něco málo cukru a mléko jen pro děti. K tomu ještě pár drobností, jako jedno mýdlo, pastu na zuby apod., aby nedělali před turisty ostudu …

Lidé tam – a o tom už ani nemusel mluvit, to jsme viděli na vlastní oči i objektivy fotoaparátů – žijí velmi, velmi nuzně. Malinké domečky na vesnicích jsou velikosti kontejnerů, všudypřítomná plíseň z vlhkosti – okolo postávající obyvatelé – páč proč by se snažili, když jim to stejně nepatří a nemůžou to ani prodat, protože pozemek sice dostali od státu, ale můžou maximálně vyměnit  a navíc na to stejně nemají peníze. Abych ale nekřivdila všem – některé domečky jsou i pěkně omítnuté, natřené a na vydlážděné terásce mají dvě židle, nebo křesílka k posezení.

Ve městech to není o nic lepší, tam na ně pro změnu padají ty krásné domy , co jim v době před Velkou revolucí postavili španělští kolonizátoři a později i podnikaví Američané, co vydělávali peníze hlavně na cukrové třtině a posléze rumu a které po revoluci „odmajetnili“

a vyhnali „z ráje“ a na které od té doby nebylo, co se oprav a ani údržby týče – sáhnuto,

takže je nezřídka vidět rozpadající se vnitřní stěny, polorozpadlé střechy a okna bez výplní…

V takovýchto domech nejsou neobvyklé jedno až dvoupokojové „byty“, ve kterých žijí kolikrát až tři generace kubánců…

Jediné opravy, které jsme zaznamenali, se týkaly pomníků a památníků Velké revoluce, bratrů Fidélových a Če-GevaryJ L

Na výlet do hlavního města Havany nás doprovázel česky mluvící kubánec Rey, který pět let studoval univerzitu v Gottwaldově – dnešním Zlíně – a který musel naši zemi po sametové revoluci opustit a vrátit se zpět ke svým soudruhům. Ten nám zaníceně vyprávěl o tom, jak všechno mají – školství zdarma, i vysokoškolské vzdělání, zdravotnictví, které věřím, že je opravdu na dobré úrovni, dokonce už i tetování mají a peersing majíJ „Všechno tady máme“ Také nám ukazoval tu „jejich“ překrásnou španělskou architekturu, která jim plesniví a padá pod rukama…

Mimochodem, jeho žena je lékařka ve fakultní nemocnici, odbornice na žaludek a její měsíční plat také nepřesahuje 30 dolarů za měsíc…

Zkrátka tamní vláda usiluje o to, aby si všichni byli rovni… jen díky rozkvétajícímu černému obchodu a přilepšování si v turistickém ruchu jsou si pochopitelně někteří rovnější a ti nejšikovnější „veksláci“ „nejrovnější“… Jedni žijí pod hranicí bídy a druzí nosí zlaté řetězy a značkové oblečení (sice z Číny, ale značkovéJ

Vlastně  obchodují jen s Čínou a částečně s Venezuelou, protože už padesát let platí americké embargo…Taky po tom, co jim provedli, není se čemu divit…

Provázeli nás také po nádherných a luxusních vilách, podobných našim zámečkům, které také zabavili podnikatelům z Ameriky a přesto, že jsou už většinou bez původního nábytku (hádejte, kam se asi poděl?) a na stěnách a zdivu se také objevuje plíseň, neodpustí si někteří poznámku ve stylu : „to je fajn, že jim to sebrali, alespoň sem můžeme chodit, je to přeci pro všechny a jinak bychom se sem nikdy ani nepodívali J(nejhorší na tom je, že tohle jsem slyšela od českého turisty!!!

…a teď také to pozitivní z návštěvy Kuby J

-mají tady překrásné západy slunce, spousty fantastických muzikantů a po ulicích se jim prohánějí luxusní, nablýskaná a s velkou láskou opečovávaná auta zabavená před padesáti lety Američanům J

Jako suvenýry si z Kuby můžete přivézt nejčastěji jejich „tekuté zlato“ – rum různého stáří a barvy (a ten je opravdu velmi dobrý(původně Bacardi, ale tyhle lidi taky vyhnaliJ) a cenově dostupný – nejlepší sedmiletý), doutníky různých značek – ovšem vyrobených v jedné fabrice ze stejného tabákuJ - ale vyhlášené a odborníky ohodnocené za jednoznačně nejlepší ve světě – hlavně prý ty vlhké, velké množství bižuterie a korálků vyrobených z tamních plodů – hlavně fazolí apod., ručně háčkované šaty a halenky a pochopitelně nikde nechybí velké množství triček s Če-Gevarou, což mi tedy manžel výslovně zakázal koupit, páč to byl bandita a komunista a to my přeci nebudeme podporovat! J

Ještě stále to vstřebávám, bylo toho hodně za těch dvanáct dnů, vybavuje se mi to postupně – bohužel jsem tak nezodpovědná, že si nedělám moudré poznámky a potom toho i spoustu zapomenu…

Jinak – ten, kdo tuto zemi už navštívil, jistě mi dá za pravdu a pokud ne, ať se mi ozve,

já mu to rozmluvím J

…nebo to probereme u toho skvělého sedmiletého kubánského rumu J

Zdenka J