Tedy... že to letos přijde tak brzy, a v takovém množství, to jsem vážně nečekala. Nedělám sice reportáže "ze života", ale pro tentokrát mi dovolte výjimku.

Nesnáším sníh, nemám ráda zimu, ale miluji hory. S takovou jsem se stěhovala s rodinou do Jablonce a i přes sněhové obžerství zdejšího kraje bych neměnila. Dnes jsem se nechala dětmi vyvléct na zahradu. Své pocity tady raději rozebírat nebudu, jen se přiznám k macešskému pokušení obléknout děti hodně nalehko, aby tam moc dlouho nevydržely. Bohužel mateřský pud zvítězil, tak jsem tam s nimi mrzla dvě hodiny. Fotoaparát s sebou, abych neměla pocit že mrhám životem. S výsledky jsem si zlehka a narychlo pohrála, aby se mi na tu bílou hrůzu lépe koukalo a také abych si odpočinula od věčného šití a pižlání... 

Takže: zdravím ze severu a prosím odborníky na počítačové estetično, aby mi moc nenadávali! Příjemné pokoukání v teplíčku přejí Gurumíni...