Dneska jsem si říkala, že vás opravdu nechám nahlédnout pod pokličku :) a ukážu vám co moje tvoření způsobuje v našem bytě.  S mužem jsme se nastěhovali  asi před třemi roky, se zařizováním jsme si docela vyhráli a dopadlo to k oboustranné spokojenosti.

Když jsem v té době začínala s korálky, můj muž byl shovívavý, pár krabiček někde v růžku ho nemohlo rozházet. A i když moje zásoby nakynuly na několik kilogramů korálů a kovovdílů, pořád nezabíraly tolik místa.

Pak jsem ovšem objevila kouzlo háčkování. Na rozdíl od korálků ho můžu nosit všude sebou, rozdělaná práce se nikde nerozkutálí a to se s malými dětmi docela hodí :)

V té době muž hlavně oceňoval výhody, které mu můj nový koníček přinášel. Jelikož jeho koníčky jsou vázané na konkrétní místa mimo domov, zjistil, že může v pohodě odejít a já vůbec neprotestuji, protože se prostě skvěle zabavím i bez něj - háček a klubíčko to jistí :)))

Ovšem rok se s rokem sešel a vlna, bavlna, mohér i akryl nás začaly trošku utlačovat. Navíc s čerstvým miminkem se mi vrátila také chuť hrát si s korálky. A ačkoliv se mi celkem daří držet pořádek na uzdě, plíživě se v bytě vytvořily záhadné koutky s rozdělanou prací nebo materiálem na projekty budoucí.

Ilustrační foto přikládám a prosím, nevím co s tím... Jak to řešíte vy? A co na to vaši chlapi? Ten můj už začíná být nervózní :)

Tikka