Sedíš pohodlně? Je ti teplo? Máš čaj? To je dobře....

Představ si antický chrám. Představ si, jak je velký, velkolepý, nedozírný. Jak se jeho bělost leskne ve slunci, září proti modré obloze. Představ si jeho přední stranu. Představ si sloupy, toho chrámu. Zaměř se na jeden z těch sloupů. Jak je hladký, jak je vysoký. Je velmi tlustý, velmi silný pevný a stabilní. Století s ním nepohnula. Možná všecko kolem zmizelo a tenhle sloup stále stojí. Možná jsou okolo i jiné sloupy či stavby, ale ty sedíš právě na vrcholu tohohle sloupu a koukáš se dolů.

Nikdo tě nevidí. Ty však vidíš, co se kolem děje. Vidíš lidi, procházející pod sloupem. Tančící kolem sloupu. Žebráka, který prosí o svou almužnu kolemjdoucí a opírá se schýlenými zády o sloup. Hádku dvou milenců, která utichne zrovna tak rychle, jak začala. Ptáky, usedající na vrcholku sloupu a s tebou shlížející na ruch kolem. Teď se kolem sloupu rozložilo tržiště. Prodavači vyvolávají své nabídky a lákají kupce. Vidíš, jak někdy lžou a své zákazníky šidí. Vidíš zlodějíčky, kteří se potloukají mezi stánky a stoly a okrádají prodavače. Vidíš toulavé psy a kočky, jak kradou u uzenáře. Vidíš, jak uzenář bez uzardění okradl paní s miminkem uvázaným v šátku na hrudi. Vidíš hádky a šarvátky. Vidíš malý zločin, odehrající se před očima strážníka. On se nedívá z vrchu jako ty, a proto nic nevidí.

Tržiště se uklízí. Slunce zapadá a na zemi zbyly jen odpadky. Slétají se holubi, aby pojedli ze zbytků. Toulaví psi je odhánějí. Napůl je loví, napůl si jen tak hrají. Zpoza rohů vylézají nejubožejší z lidí a sbírají, co zbylo po psech. Když zmizí i oni, objeví se krysy. Pobíhají kolem tvého sloupu a jejich tlapky nechávají v prachu maličké stopy. Svítá.

Nebe zrůžoví a ranní ptáčata začínají vycházet z domovů za prací. Zdraví se a usmívají se. Vidíš do širého okolí. V některém domě zní hádka. V jiném zavoní připravovaný oběd. Slečna v novém klobouku a vlající sukni se směje a její mládenec vytáhne nůž a vyreje do tvého sloupu srdce.

Pak přijdou turisti, návštěvníci z cizí země. Mají nezvyklé oděvy a nezvyklé tváře. Mají jiné zvyky a jiné svačiny v rukou. Chtějí zanechat své stopy na sloupu a ryjí do něho svými nožíky. Snad mají pocit, že pak budou žít věčně.

Trochu se rozzlobíš a stoupneš si na sloupu. Ale nevidí tě, jsi příliš vysoko. Vyryjí so slupu své podpisy a značky a pak odcházejí. Ve srovnání s velikostí a sílou sloupu jsou jejich zásahy směšně nepatrné. Uklidníš se. Nespočet párů rukou, které se v příštích časech sloupu dotknou ho ohladí zase skoro do hladka. A přesto, i jejich vliv na kamenný sloup je nepatrný. Ten sloup tu stojí nezměněn už stovky let. Viděl stovky věcí, činů, lásek i smrt ve stovkách podob. Viděl bídu i bohatství. Viděl radost i smutek. Viděl ruch i klid. Viděl noc i den. Jeho povrch se měnil, jak okolnosti přicházely a odcházely, ale jeho podstata zůstala stejná. Stále je tím kamenným sloupem. Napříč událostmi, napříč generacemi. Možná ho pozvracel opilec, možná ho označkoval pes, pak ho omyl déšť a vítr osušil. Slunce ho prohřálo a večerní chlad ho osvěžil. Sloup je stále sloupem.

Ty jsi tím sloupem.