Moje babička se narodila před více než sto lety ve vesnici na východním Slovensku.

Celý život prožila na jednom místě, tak jak to tehdy bylo běžné. Pravidelně jsme tam jezdívali na návštěvy. Až zpětně si uvědomuji, jak těžký život na vesnici dřív byl - vždyť největší výdobytek civilizace co babička  měla, byla elektřina a tekoucí studená voda na chodbě.  Záchod suchý, mytí v lavoru ohřátou vodou z kamen. Dnes už je to jinak, když jsem ale byla dítě, bylo to tam tehdy normální. 

Líbilo se mi šmejdit na půdě, v létě jsme tam sušili houby a bylinky zpod Tater a co bylo super - našla jsem tam staré časopisy plné tehdejších hvězd. Grace Kelly, Rita Hayworth, Katerine Hepburn a Spencer Tracey, Tyrone Power - ti všichni a ještě jiní byli v časopisech ze 40 tých let. Byly tam fotografie z korunovace královny Alžběty - tehdy mladé dívky. Ovšem když jsem zjistila, že babička časopisy používá na podpal, tajně jsem propašovala zbytek domů do Prahy, kde jsou dodnes. 

Pravý poklad byl ale v jedné z hospodářských budov, které babička měla. Dříve se v ní prý uchovávala mouka, říkalo se jí sypáreň. Byly tam truhlice plné doma utkaného plátna, kroje, vyšívané pánské košile.... Tenkrát mě to moc nebralo, ale dnes vím, že to byl opravdu POKLAD. Tehdy se oděvy běžně vyráběly doma. Vždyť na půdě ještě bylo několik kolovrátků, ve skříni ještě uložená přadena s přízí...

A právě z části tohoto pokladu, lněného plátna, jsem ušila pár svých výrobků. Plátno je ve dvou kvalitách - velmi silné, hrubé a nebo jemnější, také však velmi pevné. Průmyslově se nic takového nevyrábělo a nevyrábí - vše je opravdu echt domácí, vždyť i šíře je lehce nepravidelná, podle toho jak tkadlena nebo tkadlec utahovali lněnou přízi. Není samozřejmě nijak běleno - praním částěčně zesvětlá. A myslím, že výrobky z něj  - při dobré péči - nás ještě přežijí :-).

Pojďte se tedy podívat ♥