Baví mě to.
Pozorovat, jak je lidstvo rok od roku poučenější.
Určitě to tak je, protože jinak by nebyl takový nárůst výrobků v této oblasti
a taky mnohem větší informovanost.
Nebudu se rozepisovat, co všechno obnáší komerční, konvenční pěstování a zpracování bavlny.
(Případně více na darech přírody.)
I když mnozí by asi byli velmi překvapeni.
Třeba tím, že se třemi bavlněnými triky si spotřebitel kupuje i 0,45 kg umělých hnojiv, pesticidů a jiných chemikálií.
Podstatou ekologicky šetrného oblečení je respekt ke čtyřem věcem: respekt vůči materiálu, z kterého jsou šaty zhotoveny, respekt vůči těm, kdo ho vyrobili, respekt vůči místu, kde byly udělány a respekt vůči zdraví lidí, kteří je nosí. Právě tímhle bychom se zabývat měli, totiž tématy, které s tím souvisí a čím dál častěji se objevují dokonce i v médiích.
Jak se daří lidem, kteří pro nás všechno to dovezené oblečení šijí.
Viděli jste někdy továrnu na výrobu oblečení třeba v Kambodži?
Proto je to jak pohlazení vidět, kolik nových tvůrců se přidalo k té skupince trošku to všechno měnících výrobců.
Nemusí pršet, jen když kape. Přeci.
Takže když vidím nějaké takové příspěvky z kterých není zrovna veselo,
honem se jdu pokochat tou čistší krásou, která snad dýchne na každého z vás.
No posuďte sami.
K výrobkům se dostanete kliknutím na obrázek.
Norská reality show Sweatshop-deadly fashion poslala tři norské fashion blogery
do továren na oblečení v Kambodži.
Jak vzniká oblečení, které téměř všichni nosíme
a jak na tyto podmínky reagují Evropané?
Pětadvacetileté dívce Sokte, šičce ze sweatshopu, která pracuje sedm dní v týdnu ...
když ji vezmou do turistické prodejny značky Mango, kde se oblečení prodává za obvyklé evropské ceny,
dozvídají se, že aby si Sokte mohla dovolit bundu, podobnou mnohým,
jaké sama šila, musela by na ni vydělávat celý rok. A nic neutratit.
„Pravda je taková, že my jsme bohatí, protože oni jsou chudí.“
Kterých zemí se to týká?












































