Proč? Věčná otázka. Možná máte, stejně jako já, mnoho textů uložených v šuplíku. Možná nevíte, možná se stydíte, zrajete nebo hrajete o čas, s časem. Možná to k tomu prostě není. A tak texty leží a leží. 

Ikdyž náklad na výrobu malého množství knížek se mnohdy rovná cena výrobní ceně prodejní. Pořád to za ten pocit stojí. Alespoň mě ano. Chaos ze šuplíku se proměnil do čtvercové formy, úhledně srovnané. Korektura musela pana Žáčka asi bolet, chyb jak máku sekám, neb po sobě to, co napíšu , již nečtu. Jde to ven. Zavřu okno a basta. A fidli. 

Ale ta přidaná hodnota, radost, když se někdo ozve, baví ho naše slova, povídky, básničky, to je prostě nádhera.

Účelem vlastní malé knížečky je vlastní malá knížečka.

Vážím si jí.

A vážím si vás, všech šuplíkářů, básníků, všech tvůrců amaterů, kteří najdou odpověď na právě to své: proč napsat knížku. Protože, někdo se třeba zasměje, zasní, posmutní, nebo na chvíli utiší myšlenky, a nebo ... ale to už je na vás..

Vážím si a děkuji hlavně panu Jaroslavu Duškovi, který si vybral naši knížku Pondělíčkování a věnoval ji jeden večer v divadle Kampa. Jeho přednes je geniální. A panu Pavlu Steidlovi, opravdu Pan hudebník. 

Zde je odkaz na celý večer, kde pan Jaroslav čte z Pondělíčkování.

</h1>

https://www.youtube.com/watch?v=iTPwk4I3eTA&t=7102s