A řeč nebude o chlapech, protože v tomhle mám překvapivě jasno. Chci si nechat svého jednoho muže už napořád, pokud to půjde. To bych byla fakt moc ráda. Vypadá, že s tím souhlasí.

Ale... nevím, co to se mnou je. Není ve mně ani špetka jistoty, když si položím otázku, jestli mám raději slané nebo sladké. To by nebylo až tak hrozné, vždycky se to dá vyřešit u slaného oběda dezertem, případně čokoládou s mořskou solí (no vážne, nekecám, je výborná), jenže moje nerozhodnost sahá až za hranice naší republiky, mého osobního bezpečného světa a leze mi do peněz. Dám příklad. Před šesti lety jsem se nemohla rozhodnout, zda si k angličtině zvolit španělštinu nebo francouzštinu. Co když se mi, sakra, bude hodit oboje (časem se ukázalo, že jsem měla pravdu), tak jsem se přihlásila na oba jazyky najednou. Od začátečníků... Věřím, že si dovedete představit ten guláš a zmatek, jaký jsem z toho první dva roky měla v hlavě. Na francouzštině jsem pletla do konverzace španělská slovíčka, na španělštině francouzská. Španělé to ustáli, Francouzi se čepýřili. Takoví jsou. Pořád se čepýří. Vždyť to víme, neustále proti něčemu demonstrují.

Po pár letech se to naštěstí ustálilo a po těch šesti už jsem schopná se zorientovat. Byla to řehole, ale vyplatilo se.

Co dalšího jsem si naložila? Například jsem rozpolcená mezi ruční kresbou, grafikou a digitální kresbou. Nedokážu opustit ani jedno. Jenže na vše najednou jaksi nemám prostor. Dám zase příklad. Na digošku potřebujete počítač s velkým monitorem a kvalitní tiskárnu, která je samosebou veliká (protože všechno odborné, je většinou veliké, včetně knih, že?), dále je potřeba skener, který je zase široký a v ideálním případě je neustále připojen k počítači. Na ruční grafiku zase potřebujete lis, zvaný satynýrka, ten taky není uplně pidi a nevejde se do krabice. Navíc je strašlivě těžký a opět, v ideálním případě, je potřeba ho dát na pevno na stůl. Pak potřebujete velkou dřevěnou desku, na které vám budou schnout ty grafiky, co uděláte, poněvadž se tisknou na mokrý papír. Potřebují vypnout pěkně na desku, aby uschly, aniž by se papír zkroutil. U ruční kresby, zejména akvarelu, potřebujete zase tu desku, na které se kreslí. Pravda, vodovky tolik místa nepotřebují a pokud si vystačíte s hrníčkem vody pro namáčení štětců, tak dobrý. A taky potřebujete role baličáku, bez baličáku totiž grafiku neudělám. Baličák je přidaná hodnota všech grafiků, na baličáku vytíráte matrici, na baličák skicujete, mezi baličáky vám schnou předem namočené čtvrtky připravené k tisku.

Tak to bychom měli. A co myslíte, že dělám? No, správně, dělám všechno najednou. Na ploše asi tak 2x2 metry. Tiskárnu střídavě přináším a odnáším z a do manželovy pracovny. Skener mám v polici (nesplňuji tedy ideální případ permanentně připojeného skeneru), jeho kabely se mi neustále smotávají dohromady. Desku a baličáky mám v rohu u pracovního stolu, obrovský monitor mého počítače je naštěstí plochý (nedokážu si představit, že by měl rozměry, jako bývaly kdysi), vodovky uložené ve stole, satynýrku na stole...

Je to blázinec. Ale víte, co? Mě to hrozně baví (i když jsou dny, kdy nadávám jako dlaždič, protože se nemůžu kolem svého stolu ani hnout) a nedokážu si představit, a zase jsme u toho, že bych si vybrala byť jen jeden obor, jedno zaměření.

Všem rozpolceným osůbkám zdar a krásný den přeji! :)