Tytam jsou doby, kdy obývací stěny zdobily vitríny vyložené broušenými skleničkami pro všechny možné příležitosti, kávovými, nebo čajovými servisy vyvedenými ve všech možných dekorech a tvarech, ze kterých se ale nikdy nepilo, protože byly prostě sváteční ….., jen na koukání!  Ne vždy se vše povedlo a ne všechny dekory i tvary byly vkusné. Mnozí návrháři se opravdu vyřádili. Zamýšlela jsem se nad tím, proč dneska převažuje taková „strohost“ tvarů a barev a proč dáváme přednost čisté bílé nebo slonové kosti před pomněnkami, nebo lučním malovaným kvítím se zlatou linkou. Kromě utvářeného vkusu má svůj podíl i nový způsob mytí nádobí v myčkách – mnohé dekory by určitě vzaly za své. Ale kromě toho si myslím, že v dnešní rychlé době, kdy utíkáme ráno do školky nebo do školy s potomkem, pak do práce, rychle nakoupit, zpět pro potomka, rychle udělat něco k snědku, uklidit, sednout si s potomkem nad domácí úkoly a v devět večer se zhroutit k notebooku a večerním pracovním emailům …… tak už prostě nechceme, aby na naše smysly útočila ještě barevná kuchyně s vyzdobenými talířky a hrnečky, které musíme umývat v ruce. Nemáme čas a tudíž ani chuť pečovat o vystavené nádobí, které je jen na koukání. A co pak se zbývajícím podšálkem, když se hrnek rozbije? Naštěstí dnes máme dost peněz na hrnek za devět korun z Ikea a lehce ty rozbité můžeme nahradit…... To mi připomnělo nedávnou reklamu na jeden nejmenovaný řetězec potravin, ve které sedí rodina u jídelního stolu a jeden člen rodiny za druhým ničí a rozbíjejí hrnky a talíře, které mají na stole. Zpočátku jsem vůbec nechápala, o co v té reklamě jde. Na závěr reklamy mi to ale autoři vysvětlili: rozbij své stávající vybavení kuchyně a kup si nové v našem řetězci za nasbírané body! Ve světě, kde kdesi v Africe umírají děti z podvýživy, kde u nás můžeme přispívat sociálně slabým dětem na obědy, protože jejich rodiče na školní obědy nemají, mne nabádá reklama, abych úmyslně rozbíjela „něco“ za účelem koupě si téhož „něca“? Když se rozhlédnu po své kuchyni, přemýšlím, které věci bych tak asi „mohla rozbít“ a které si chci rozhodně nechat. S údivem jsem zjistila, že věci, ke kterým mám určitý vztah a nechci se jich vzdát, jsou právě ty často kytičkami přeplácané hrnečky s uraženým ouškem nebo ukousnutým hrdlem, které se mnou rostou, jsou po babičce nebo jsem si je koupila na pouti nebo dostala od kamarádky nebo koupila na blešáku ……. Rozbíjet nebudu nic, raději se večer posadím s knížkou, zabalím se do měkoučké deky a naliju si kávu do jednoho z mých zlatých hrníčků s barevným dekorem a pozlaceným vnitřkem.  Zkusili jste už někdy pít čaj nebo kávu ze zlaceného hrníčku? Ten nápoj má od zlata neopakovatelný odlesk, nechte se překvapit, jakou bude mít barvu, a zkuste to taky!