27. 5. 2011 se v Brně konala akce Design Market. Byl to takový trh v rámci festivalu Divadelní svět, který se konal na Zelném trhu. Zrovna vyšlo úžasné počasí. Možná víte, že tak 2 týdny bylo krásně, sluníčko pálilo. Na obloze možná jeden mráček. V pátek, 27. 5. 2011 pršelo celý den. Z nebe se spouštěly provazy vody a bičovaly náš prodejní stánek.

Společně s mojí kamarádkou, která na fléru vystupuje pod přezdívkou PLZIK, jsme se vydaly do boje. Poprosily jsme muže, aby nám odtáhly stánek a začaly jsme rovnat výrobky. Pršelo hodně a pršelo zboku. Musely jsme vybudovat protidešťové opatření pomocí izolepy a deštníků.

Stále pršelo, občas někdo proběhl s deštníkem kolem stánku ani se nezastavil. Zatímco jsme promrzaly, tisíckrát jsem přeskládávala korálky a furt se ptala kolegyně, jestli je to dobré. Ta z toho měla docela srandu, protože jsme tam stáli jako dva blázni v dešti.

Prodej "nešel", lidem se nechtělo stát v dešti, já se jim nedivím. Prodaly jsme velmi málo, ani né na nájem. Ale náladu jsme si nenechali zkazit. Poznaly jsme i jiné fler uživatele osobně, například Hloush nebo Helenu Silber (obě dvě příjemné osoby, jejichž výrobky jsou ještě krásnější ve skutečnosti, než tady na fléru).

Ostatní už to vzdaly, poklízely stánky. Leňa měla nápad, že my dvě, my dvě to vydržíme. Nakonec tu budeme mít stánek akorát my dvě a všichni půjdou k nám.

Leňa se ohromně mýlila. Navíc nastal menší problém, kromě toho, že mi odlétaly vizitky a musely jsme upevnit ubrus izolepou (až na téhle akci jsem pochopila, jak geniální vynález to je). Nad hlavu nám začala hrozit vodní boule. Za celou dobu jsme se ji neobtěžovaly vylít. Večer už byla obrovská, trochu se potila a ukapávalo mi z ní za krk.

Nakonec jsme to zbalily, ale nálada byla stále ještě docela dobrá. Tak jsme se rozhodly odměnit teplým svařákem. V restauraci jsme spokojeně drbaly, mě se podařilo ještě jedno faux pas. V kabelce nosím granule pro svého psa, když chodíme na procházky. Bohužel se mi nějak zapletly do peněženky a při placení jednoho svařáku to vypadalo, jakobych chtěla platit granulema. Rozsypaly s po stole a po zemi. Čísník pozdvihl obočí a já jsem nechala velké dýško. Pak už jsme se vzdálily obě domů, ještě než jsme se rozloučily, stihly jsme vidět brněnský ohňostoj.

Fotografie: Ančí Leto