Ten nepřestávájící déšť mě vyhnal ke kompu. Probírala jsem se přednedávnem nafocenými obrázky, které jsou tvořeny kalužemi na asfaltovém dvorku. Depresívní, škaredé místo - ale pokud dáte prostor fantazii, můžete vidět kdeco...

Vytrtajze

klokana

čipmunka

koulejícího se ošklivého hrošáka

klokana v naději

a - konečně - protrhávající se mračna .

Záleží na úhlu pohledu, vzájemném kontextu. Můžete vidět to hezké, můžete vidět to ošklivé. Je to jako s tou sklenicí naplněnou způli: pro někoho je poloplná, pro jiného poloprázdná.

A ještě citace z knihy SZTUCK

"...Najít krásu života může také znamenat věnovat se něčemu nepraktickému, umět se zastavit v koloběhu života a přiměřeně nechat na sebe působit to krásné. Krása si nás může najít i tam, kde na první pohled nic krásného není..." Petr Kantor

Pořád se učím. Pořád se nechávám okouzlit. Jen málokteré lidské výtvory dokáží konkurovat kráse tam venku.