Ten slunečný a teplý první březnový víkend tohoto roku se vyznamenal dvěma skvostnými událostmi. Jednou z nich byl Fler Offline, tou druhou, obrovsky významnou, byl můj první volný víkend po osmi letech. Tímto volnem myslím fakt, že manžel a děti OPRAVDU odjeli v pátek na chalupu, vrátili se v neděli a já byla OPRAVDU SAMA. Na 48 hodin. Nikdo nepotřeboval servisovat, nikomu jsem nemusela být "k dispozici", nikdo neječel: "Mamíííííííí ona mě....." a nikdo nic nepotřeboval okamžitě hned najít. Totální úlet. 

Moje plány byly velkolepé a udělala jsem si seznam věcí, které bylo nutné během těch božských 48 hodin stihnout. 

1. K večeři si dát studený karbanátek a rohlík a koukat při tom na zprávy. Zprávy v televizi jsem neviděla už opravdu mnoho let.  Po zprávách jsem neměla tušení, o čem byly, protože většinu zpráv jsem četla na internetu už dva dny předtím. V ČT byl jeden moderátor a při čtení zpráv stál. Na jiných kanálech byli dva a seděli. Většinu jich už ani neznám. 

2. Výtvarně jsem prasila až do půlnoci a pak jsem šla spát a NEUKLIDILA TO. A víte co? Bylo mi to jedno. 

3. V sobotu ráno jsem se válela v posteli tak dlouho, jak jsem chtěla já. Žádný souboj sváděný už od šesti ráno: "Mamíí, už vstávej.... už je ráno, nespi!" "Je sobota, nejdeme do školky, spi." "Mě to nebaví, vstávej mamíííí." "Vstávej sama, hraj si.." "Já sama nechci, bééééééééé." Vydržela jsem to až do půl osmé. Končetiny rozhozené kam to šlo. Lože bylo jenom moje. Mohla jsem se převalovat, kutálet, posunovat, čouhat a mít třeba 4 polštáře jen pro sebe. 

4. NEVAŘILA JSEM. Jedla jsem všechno studené. A po obědě jsem si šla na dvě hodiny dát šlofíka. Šlofík se nepodařil, ale válela jsem se usilovně ty dvě hodinky, abych si to mohla odškrtnout ze seznamu lahůdek.

5. Pracovala jsem 4 hodiny na zahrádce. Vertikutila, stříhala, sbírala, plela. Nemusela jsem odbíhat řešit spory, dodávat poživatiny, zasahovat u experimentů s vodou, bahnem a žížalami. Práce šla tímto způsobem úplně sama a výsledkem je zahrádka jak lusk.

6. Hudba. Chtěla jsem poslouchat svojí hudbu, která je pro mé okolí ztěží únosná nebo pro děti nevhodná. Nick Cave 90. let je trochu temný, Rammstein jsou hluční a industriální Einstuezdente Neubauten jsou jaksi, hm, industriální. Bušení do trubek, sypání ocelových ingotů a hra na točící se turbínu nebo hrátky s kompresorem a mikrofonem nejsou pro každého. Výsledkem mých muzikálních choutek bylo - ticho. Nějak se mi nechtělo to krásné ticho rušit. 

7. Ležení ve vaně. Došlo na něj ve čtvrt na jednu ráno, ale došlo. Byl to důležitý bod. Jedna z matek spolužaček mé dcery  letos také po osmi letech měla první volný víkend. Poprvé zjišťovala, zda trysky v jejich vaně fungují.  Fungovaly. Trysky nemám, ale voda tekla, byla horká, bylo jí hodně  a bylo to báječné. Naposledy  jsem ve vaně ležela no... kdy... asi při prvních kontrakcích prvního dítěte. Od té doby dělám jen bleskové průlety sprcháčem. 

8. Fler Offline - vyrazila jsem, dojela jsem, viděla jsem, pohovořila s přáteli, nakoupila. Několik hodin jsem komunikovala s dospělými - a to živě a dychtivě, aniž bych se musela neustále ohlížet a hlídat rozprchlé a nezkrotné potomky. 

9. Najíst se ve fast foodu a přitom si číst časopis. Totálně pokleslé a dekadentní, ale sakra jsem si to užila. A obsluhující mládenec mi řekl: "Co si dáte, slečno?" Víte jak to takové notně opotřebované mamině zvedne sebevědomí?

10. Zajít od obchodu a koupit starší dceři oblečení - nějak nám holka skokově roste. Je jí osm, je to hubené, vychrtlé  a placaté kuřátko, ale "všechny holky ve třídě mají podprsenku...". Normálně vždycky všechno kupuju přes internet. Tentokrát jsem nakupovala "živě". Všechno jsem si mohla prohlédnout, osahat, poklábosit s prodavačkou. Času bylo dost, nikam nebylo třeba spěchat. 

Po návratu mi zbývala už jen hodina - uklidit trochu následky mého tvoření a na chvilku se ještě natáhnout. V pět dorazil pobledlý, zmuchlaný manžel s uštvaným pohledem, který se dvě noci pořádně nevyspal, se skvěle naloženými holčičkami, které švitořily a švitořily. Furt. K večeři byla pizza. Mražená. Předsevzetí NEVAŘIT platilo do konce víkendu. 

Nádherný, nádherný víkend. A víte, jak se manžel těšil do práce?