"Chcel by som sa spýtat či by ste mi mohly spravit vázu alebo kvetináč na cintorýn v tvare sediaceho psa (pidbula), farba biela s čiernými flakmy do výšky 35cm"

Takovýhle e-mail nedostává člověk každý den.

Když mi jej Polovička ukazoval, myslela jsem nejdříve, že je to nějaký žert. Buď Polovičkův, nebo onoho pisatele. Trochu mne to zaskočilo - pes ve tvaru květináče a k tomu ještě na hřbitov... 

Proč bychom vlastně nemohli vyrobit květináč ve tvaru sedícího pitbula? Z hlíny lze vytvarovat ledacos. Vždyť je to svým způsobem výzva - vysvětloval mi Polovička. I požádala jsem pisatele e-mailu o bližší informace - popřípadě foto konkrétního psíka. Pán odpověděl - dokonce poslal fotku - sice miniaturní, ale přece - nakonec si to prý rozmyslel, že by raději ležícího psa v délce do 40cm a nejlépe do vánoc - a raději květináč než-li vázu. Před vánočními svátky je frmol - ale stihnout by se to teoreticky dalo. I sedla draculka o víkendu ke stolu a jala se tvořit psa. Po pravdě - moc se jí do téhle zakázky nechtělo, ale Polovička slíbil, že se postará o rodinu, aby draculka měla klid na práci - uvařil, nakrmil, přebalil - vzal děti na procházku. Evidentně stál o to, aby pán svého psíka na cintorýn dostal. Práce nakonec šla od ruky mnohem lépe, než původně draculka očekávala - během prvního dne vznikl hrubý základ, druhý den se pracovalo na detailech. Nechat uschnout, přežahnout, naglazovat, vypálit, nafotit a v případě spokojenosti poslat. Stihli jsme to - byla to honička, ale z původní nechuti se nakonec stala docela prima práce. Ve finále byla draculka ráda, že pána neodmítla. Netušila, že by někdy mohla z hlíny dělat takovýhle květináč a sama od sebe by jej zřejmě nikdy neudělala, ale nakonec souhrou okolností vzniknul. I doufá draculka, že psík si své místo na slunci našel a že svého majitele potěšil.