Putování po Litvě  

Běloruská enkláva při hranicích s Běloruskem. Barevný kostelík a náhrobky s ruskými jmény. Pestrobarevné domky ze dřeva jako z ruských pohádek. Lidé prodávající u silnic sklizeň ze svých polí nebo houby nasbírané v lesích. Osamělé postavy s plnými košíky.  

Litva - pustá, rovinatá, místy mírně zvlněná krajina. Vzdálené shluky dřevěných domků. Osamocené farmářské osady. Koníci. Kříže s paprsky v kruhu kolem maličkého Krista. Tu a tam ramena větrných mlýnů.  

Trakai 

Mohutný hrad z červených cihel na jezeře. Nádvoří, poschodí, komnaty, okna do všech stran, kolkolem vodní hladina, lodě, mosty. Sbírky dýmek, nádobí, skla, razítek a mincí. Barevné domky. Šperky z jantaru. 

Vilnius 

Barokní obliny v ulicích. Desítky kostelů vzdálených pár kroků od sebe. Katolické, pravoslavné, luteránské. V místnosti nad městskou bránou kaple s černou Madonou. Prosklenou stěnou a otevřenými okny doléhá na ulici šepot modliteb. Poláci mumlající své Zdrávasy. Zákmity křižujících se rukou, klekání, pohybující se rty, zastřené oči vpité do tváře ve zlatě. Záblesky fotoaparátů. Dav po schodech nahoru. Dav po schodech dolů. Obchod se suvenýry, s madonami na cestu pro ty, komu setkání nestačilo. Spása do kapsy, madona domů.  

Zvony pravoslavného chrámu svolávají ke mši. Z přilehlých budov vycházejí popové. Dlouhé vousy a zlaté řetězy kolem krku. V chrámu shluky lidí. Ruské stařeny klečí před obrazy. Uprostřed prosklená vitrína s třemi ležícími postavami. Ostatky světců jsou přikryté rudou sametovou přikrývkou. Chodidla v bílých punčochách a pozlacených střevících trčí pod plachtou. Pop přikládá různé předměty k nohám svatých. Posvěcení dotykem, moc posvátného ze záhrobí. Kapesníky, šátky, pohledy, svaté obrázky a chtivé ruce natahující se po tom zhmotnělém požehnání. Zvonění. Vykuřování. Černé postavy kněží i jeptišek míhající se mezi sloupovím. Vcházení a vycházení skrze zelenou stěnu ikonostáze. Ikonostáz zve k setkání ze svátostným, za chvíli to nastane.  

Je sobota. Svatební den. Z kostelů se linou znělky svatebních pochodů. Patos varhanní hudby jako pečeť k svatebnímu slibu. Nevěsty provázené družičkami v pestrobarevných dlouhých šatech. Dlouhá bílá americká auta. Dlouhé svatební kolony. Prodloužení krátkosti okamžiku.  

Vrchol vilniusské gotiky – seskupení kostelů z červených cihel. Zdobné klenby a oblouky, tančící linky v kameni. Před branami žebráci. Uvnitř vůně bylin, oprýskané zdi, zlomky nástěnných maleb. Strávené dřevěné kříže. Stejný maratón běhu za vavřínem víry v různých podobách. 

Pod hradem střechy starého města. Báně, kopule, věže, štíty kostelů. Prosklené stěny výškových moderních budov, které nemilosrdně pohlcují prastaré vyřezávané dřevěné domy. Chátrající domy na předměstí, opuštěné parky, zkroucené stoleté stromy, ruiny. Vybydlená sídliště. Šňůry prádla na balkónech, odpadky v trávě, spící postava snad živého tuláka.  

Na hlavní městské třídě budovy parlamentu a ministerstev. V jedné z nich, muzeum KGB. Mučírny a popravčí cely ukryty v útrobách sklepů. Úzké zelené vězeňské kobky. Výslechové místnosti, oslepující světlo reflektorů, obušky, pistole, vysílačky, uniformy….  

Kobka pro samotáře, bez zvuku a světla. Kobka pro dva, čtyři lidi běžně plněná dvaceti. Čekání na mučení, čekání na transport, čekání na smrt. Chladnokrevné týrání vězňů: bytím, zavíráním do těsných cel, stáním v nádržích se studenou vodou, vodou kapající na hlavu. Fotografie nevinných. Tváře generálů, důstojníků, kněží, řemeslníků, mužů, žen, dětí. Oči plné smutku, strachu, prázdnoty. Popravy. Stopy po kulkách ve zdi.  

Seznamy deportovaných na Sibiř. Miniatury knih a křížů odvážených s sebou nebo vyráběných z nejrůznějších materiálů denní potřeby  v exilu. Statistiky bezpráví. Počty obětí a týraných vyšší než za druhé světové války. Zvůle komunistů horší zvůli nacistů. Mrazení v zádech z lidské brutality, z bezmoci, ze zmarněných životů. Tíseň přetrvávající dlouho poté, co muzeum za námi. 

Po židovských obyvatelích slehnutá zem. Ze stovky synagog dochovaná jedna jediná. Na rozevřených deskách desatera nad jejím vchodem mezi ostatními příkaz „nezabiješ!“ Jako odkaz zabitých. Memento mori trochu jinak

Červená čápočka, vilniuská žebračka v červeném klobouku. Karikatura kabaretních hvězd – růž na tvářích, rudé rty, černé rozmazané oči. Modrý šátek přes ramena. Cupitání. Natažená ruka. Prosba o almužnu vyslovená v různých jazycích. Nepřehlédnutelná postavička. 

Cepeliny. Litevské národní jídlo. Tři vzducholodě z odstředěného bramborového těsta naplněné mletým masem. Kolem oblaka zakysané smetany. Omastek, cibule, slanina. Máme „Z“epelinyv břiše a vůbec se nevznášíme. 

Hora křížů „Křižu Kalnas“

Hora křížů, místo litevského odporu proti nepřátelům i režimům. Místo, kam přinášejí kříže lidé z celé Litvy a z nejrůznějších zemí světa.  

Proti nebi ční jejich siluety. Kříže velké i malé, oprýskané i nové, dřevěné, kovové, kamenné. Ty větší ověšené tisíci a stovkami maličkých.  Tajemné cinkání a zvonění ve větru. Stíny násobící jejich počet. Utrpení lidstva tisíckrát přibito na kříž a stále jakoby nadarmo. 

KLAIPEDA – litevský přístav v Baltském moři 

Pohyblivý otisk, pohybující se šlépěj - tak vypovídá o městě jeho jméno. Nepevné podlaží se hýbá. Budovy čas od času praskají. Snoubení pevnosti a vratkosti, trvání i pomíjení.  Symbolická připomínka nestálosti našeho bytí. 

Přívozem na poloostrov Kurské kosy, do parku Neringa. Úzký pruh pevniny odděluje Baltské moře od zálivu. Kolkolem voda, písek, lesy. Barevné rybářské domky v osiřelých vesnicích. Vůně uzených ryb. Vítr. Šumění. Vlnobití. Vlny moře. Vlny písku. Písčité duny zvedající se do výše. Trsy trávy rostoucí z písku.. Mrtvé duny. Sahara severu, jak pravil milovník zdejšího kraje, Thomas Mann. Borovicové lesy plné hub. Kolonie kormoránů kálící na stromy a způsobující tak jejich usychání. Holé větvě mrtvých stromů. Zčernalé pahýly stromů na spáleništi po lesním požáru. Divoká prasata ničící zeleň v lesích i vesnicích.   

Les čarodějnic ve dřevě. Vypoulené oči, kostnaté hnáty, rozšklebená ústa.  Obří mravenci. Fantazie lidového umění. 

Skanzen dřevěné lidové architektury

RUMKŠIŠKIN – u Kaunasu

V rozlehlých lesích mírně zvlněné krajiny ukryta široká travnatá prostranství. Na nich přenesené vesnice a stavení z různých koutů Litvy. Seskupení selských stavení, vodních a větrných mlýnů, stodol, seníků, sýpek, včelínů, kostelíků, křížů. 

Staré malované okenice. Vyřezávané rámování, sloupy, verandy, branky, zakončení střech. Jednoduché lidové ornamenty. 

Fotografie: Timea a PPP