Dorazila jsem pozdě – zaspala jsem. „Nevadí,“ řekl láskyplně a usadil mne k bohatě prostřenému stolu. „Objednal jsem slunečný den.“

         Chtěl mi toho tolik důležitého říci – já ho nepustila ke slovu… Brebentila jsem o hloupostech, stěžovala si na malichernosti, žadonila cetky.

         „Četla sis dopis, co jsem ti poslal?“ zeptal se při loučení s nadějí v hlase. Horlivě jsem přikyvovala – neschopna si ale vybavit jediný řádek. Smutně se usmál… a podal mi další psaní.