Stala se mi minulý rok věc velmi milá a nečekaná. Spolek krajanů ve francouzské Provence mne pozval k nim, do Francie, abych jim ukázala, jak se dělají razítka v domácím prostředí. Během minulého roku jsem od května až do prosince, minimálně jednou měsíčně vedla razítkové workshopy v Praze a byly velmi oblíbené a tak se stalo, že i Češi usazení daleko od nás, chtěli znát to kouzelné tajemství.
Měla jsem radost. (Ještě, aby ne!) A byla jsem velmi napjatá, co se z toho vyklube. Ladili jsme dlouho termíny, až se ukázalo, že pro všechny ideální datum konání je v polovině března letošního roku.
A tak jsem jela. Na celý týden! V plánu bylo, že uspořádám tři workshopy a na oplátku mne povozí po Provence a jejích krásách.
Z Prahy jsem táhla kufr plný školní gumy Milan, ze které se razítka vyrábějí a dokonce jsem i o kilo překročila váhový limit svého kufru, protože zmíněné gumy vážně nepatří mezi nejlehčí materiál. Na letišti na mne byli ale hodní a kupodivu nic navíc zaplatit nechtěli.
Let směrem na Marseille trval jen krátce a hned na letišti se mne ujala kamarádka, která celou věc "upekla" a jelo se na první výlet. Do Aix-en-Provence, krásného městečka, kde žil a tvořil malíř Paul Cezanne.
Druhý den už mě ale čekaly povinnosti a já byla nervozní a měla trému, protože jsem neměla ani tušení, co mám čekat. Náročné francouzské Čechy? Rozmazlené děti? Zklamání z velikonočních motivů, které jsem připravila?
Moje obavy byly liché až běda!
Přivítala mne parta nadmíru sympatických lidí, smíšených česko-francouzských rodin, i ryze francouzských, jejich milé, vždy krásně oblečené děti a moc příjemná atmosféra.
A tady přináším pár fotografií z báječných provensálských workshopů...
Snažila jsem se dobře připravit a tak jsem, kromě gum, přivezla i špičková rydla české výroby, které si mohli nadšení účastníci po dílnách koupit. Šablony jsem připravovala s přihlédnutím k blížícím se Velikonocům.
Rozpětí účastníků bylo od nejmenších až po ty, řekněme, pokročilé... Výtvarník Jacques (na druhém obrázku), který se profesionálně zabývá grafikou, zaujatě ryl do školní gumy, která ho upřímně nadchla a přišel na všechny tři workshopy.

Poslední workshop měl být zaměřený na děti, a protože jsem měla strach jim svěřit do ruček ostrá rydla, připravila jsem razítka a prázdná přání, aby si mohly děti tiskat dle libosti. Na místě jsem ale zjistila, že nemám šanci uchránit rydla a prázdné gumy od dětské zvědavosti, ale když mne rodiče ujistili, že je to zcela na jejich riziko, dala jsem všechny ostré nástroje napospas nadšeným dětem.
Žádná katastrofa se nestala, naopak, vznikla krásná a až dojemná velikonoční blahopřání.
Celé francouzské dobrodružství se mnou ještě absolvovala Eva z Revamp, která dělala souběžně se mnou v Provence workshop moderní výšivky a která vede kurzy vyšívání v Praze.

