Retro je teď hodně in. Mně se tedy líbilo odjakživa, ale po letošním Designloku je to definitivně potvrzeno. Tím spíš můžu omluvit svojí zálibu, dlouholetou a pevnou, ve věcech spojených s designem šedesátých let a nebo pozdních padesátých. Filmy, filmové plakáty, přebaly knih, hračky... Jména teď nejsou až tak důležitá, spíš jde o celkový dojem. Dojem, že ty věci jsou esteticky krásné, promyšlené a dokonalé tak, jak jsou. A právě proto teď asi zažívají takový boom. Čisté linie, pastelové barvy, geometrické vzory. Jsem za to ráda, nyní je k dispozici spousta informací, dělají se výstavy a to dřív tolik nebylo a nebo se o tom tolik nemluvilo.

Ovšem otázka je, zda to takhle vnímají i ostatní? Já si všimla, že my v Praze žijem v jakémsi vakuu a v informační deziluzi, že to, co prožíváme v hlavním městě, prožívají lidé i v ostatních městech, ale protože mám rodinu daleko od Prahy tak vím, že to tak není. My si totiž myslíme, že se všude dělají výstavy a expozice a je všude plno obchodů a tak podobně, kde lidi jasně vidí, co je trendy a co frčí a to nemluvím o oblečení, ale třeba o bytovém designu, hračkách, potřebách v papírnictví. A pak jdu v Teplicích nebo v Děčíně po ulici a vidím, že Vietnamci uplně trendy nejsou, slušné obchody nemají odbyt a ti, co jakž takž vydělávají, se nechtějí pouštět do žádných experimentů s trendy kousky. Já je chápu, ale je to škoda.

No, ale nejsem ekonom ani náměstek ministra průmyslu a obchodu, ani majitelka galerie či kurátorka, takže tímto bych svoje zamyšlení ukončila a přešla k věci...

Protože, jak jsem řekla, mám ráda retro, začala jsem pracovat na kolekci obrázků, které znázorňují drobné, asi 15cm sošky, které v padesátých a šedesátých letech navrhnul pro duchcovskou porcelánku (v Duchcově jsem se mimochodem narodila) Jaroslav Ježek. Dodnes se tam dělají a prodávají. Jsou velmi půvabné a dokonale čisté linie bílých zvířátek mě přímo fascinují.

A dnes jsem přidala obrázek staré hračky, kterou navrhla v šedesátých letech Libuše Niklová. Možná si tu hračku pamatujete, byla to černá kočička s harmonikou místo bříška. My jí měli na chalupě, byla po tátovi a já jí zničila, protože jsem myslela, že se ta harmonika dá nějakým způsobem stáhnout do sebe. No, nedala a já jí zprohýbala :).

Moc mě tyhle staré hračky baví a já jsem vlastně docela zvědavá, kam mě ta vášeň zavede. Myslím tím vášeň tyhle hračky kreslit. Možná v mém portfoliu brzy přibudou nafukovací gumová zvířátka z Fatry Napajedla, která jsou teď také znovuobjevená a byla velkým hitem na právě proběhlém Designbloku.

No prostě, nechám se překvapit :)