Není to tak dávno, co mi jedna dobrá známá vysvětlila, co jsou "ručprčky". Do té doby jsem si myslela, že  je to jen takové vymyšlené slovo a nic neznamená. Znělo mi dokonce trošku hanlivě.

Jaké bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděla, že záhadné slovo je názvem pro mnou dávno zapomenutý školní předmět zvaný "ruční práce".

A musím říct, že jsem si krásně zavzpomínala. Na první šití na šicím stroji, kdy nám " soudružka učitelka" barvitě popsala příhodu s prošitým prstem. Na dobu, kdy jsem poprvé držela v ruce háček jehlice a kroužek na vyšívání ( ani nevím, jak se správně jmenuje, neb nevyšívám - zatím). Za  hlubokého socialismu bylo pletení i šití nejen zábavou, ale přímo nutností. Ale také rozvíjením kreativity .

Když procházím Flerem, vidím, že se tvoření vrátilo v plné síle  a jsem moc ráda.  A co víc, vytváří společenství, které jen tak někde nenajdete. Vím, že bez podpory našich doma by to nešlo. Jsou více či méně zapojeni do našeho tvoření . Já jsem včera zažila dokonalou spolupráci naší tříčlenné rodiny při focení mých právě dokončených šatů. Manžel fotil, já pózovala a naše Natálie foukala bubliny z bublifuku. Moc jsme si to užili :).