V jednom z blogů jsem krátce popisovala, za jakých situací nakupuji látky na internetu. Žádný klídek, žádný kafíčko, ale pořádný časový pres, spontánní akce. Musí to být adrenalin. Co se však odehrálo dnes, to je už vysoký level a dokonalý hardcore.
Ale od začátku.
Již nějakou dobu se domlouváme s kamarádkou, že si k nám z matičky Prahy udělá dvoudenní výlet. Plánujeme dlouho, plánujeme často, plánujeme rády. A jako správný vytěžitel jsem jí poprosila, aby mi vyzvedla v jednom obchodě objednané látky a k tomu mi přihodila, co ji padne do oka. Látky a jejich nákupy miluje stejně jako já, takže no problema.
Dnes přišel den D a začalo to před 8 hodinou ráno. V 8 mám odevzdat synka do školkového zařízení a v 7:52 mi píše zákaznice, jestli bych jí do Vánoc stihla ušít jeden konkrétní obal. Což o to, stihla, jenže mi došla veškerá béžová, kterou nutně potřebuji. V 7:54 odepisuji, že se pokusím a dám vědět a už mi v hlavě běží ďábelský plán. Berta má přijet před polednem, to stihne :-)
Do školky jsme opět přišli mezi posledními (máme ji cca 30 metrů od domu), ale v 8:09 píšu první zprávu do Prahy:
ahoj Berti, akut. Kdybys tam viděla něco jako jsou ty béžové růže. Paní to chce, ale už je nemám. Nebo něco, s čím kombinovat. Tyhle barvy tu skoro bůbec nemám. Ď!
Náledující timeline probíhal takto:
Berta, 8:42 - Jejda.. ok.. dyztak vyfotim
Já, 9:17 - Super
Berta, 10:18 - Jsem na karlaku smer sazavska,ale vlak asi nedam
Já, 10:19 - ok
Berta, 10:19 - Bud za chvili na prijmu kvuli ty bezovy
Já, 10:20 - Jsem
Berta, 10:37
Berta, 10:37 - Ve sleve
ale trochu vanocni
Já, 10:37 - To chci!
Aha
Berta, 10:37 - Jsou tam blejskavy hvezdicky
Já, 10:38 - tak to asi ne
