Vždycky jsem si myslela, že na batice se nedá nic pokazit. Jen hrnce, sporák, linka, koupelna, pračka, pracovní oblečení a všecko, co je v dosahu/dostřiku, ale výrobek ne. Právě proto jsem na číhané v Klubu splněných přání (kdo neví o co jde - honem klik!) bez váhání slíbila vyrobit Elesce batikovanou světle modrou šálu.

Pustila jsem se do toho statečně: koupila jsem hotovou šálu a barvu - v nakupování jsem prostě dobrá (-: Pak ale nastalo první zatmění mysli. Teda rovnou dvě. Jednak jsem šálu po předeprání nenechala uschnout a nenapadlo mě, že se pak do zavázaných míst barvě moc chtít nebude, druhak jsem udělala na látce jen a pouze uzly a nenapadlo mě, že mezi nimi vzniknou prachobyčejné pruhy, které jsem si na svém vrcholném batikářském díle opravdu nepřála. Nevědoma si svých chyb, vrzla jsem to do hrnce s barvou, k tomu jsem poloponořila ještě přemotané klubko Kordonetu. Můj ambiciozní plán byl ozdobit konce šály frivolitkami s korálky. Do korálků jsem se taky pustila ručně - modré a bílé Fimo už na mě čekalo v šuplíku půl roku.

Jen co jsem vyžmoulala svůj první Fimo váleček, spadla jsem konečně zpátky na zem. Místo lístečků se mi na průřezu objevily zdegenerované listy z obrácenou žilnatinou. No nic no... první pokus... upekly se ale pěkně a přesně ve chvíli, kdy jsem si všimla, že je pes požírá přímo z plechu, jsem si uvědomila, že se mi vlastně líbí. Dva se mi zachránit nepodařilo. To už jsem ale s hrůzou zjisila, že batika se nenabatikovala vůbec pěkně a je jen bílá flekatá, že Kordonetka je uvnitř vlákna neprobarvená a že šál, u kterého výrobce uvádí, že je vhodný na batikování, je obentlovaný umělou nit, která se samozřejmě nenabarvila. Achjooo! Během toho, co jsem bědovala nad batikou, kočky zašantročily další dva fimo korálky. Achneee!

Dalších několik hodin jsem věnovala zachraňování batiky a vymýšlení onoho frivolitkového okraje. Batiku se mi nakonec porařilo vylepšit tím, že jsem světlé plochy přebatikovala světle modrou. Kordonet se mi taky vyvedl omylem a neprobarvený vnitřek vlákna dělal pěkný jeansový efekt.

Takže jsem měla celkem úspěšně obatikovanou šálu, fimokorálky, které jsem taky uznala schopnými, a pěkně melírované klubko Kordonetu. Teď šlo jen o to, dát to dohromady.

Netrvalo dlouho a opět jsem propadla beznaději. Barvení příze není jen tak, pokud se dobře nepřemodá, začne se hrozně kroutit. A z kroutící příze by frivolitku nevyčaroval ani kouzelník. Navíc ten protivný neobarvený entl na šále. Ať jsem se na okraji pokusila o cokoliv, spolehlivě zabil jakoukoliv strukturu.

Nakonec jsem si řekla, že zoufat můžu i venku, sbalila jsem polotovar, dítko a vyrazila do parku. Na čerstvém vzduchu, prvním jarním sluníčku a uprostřed rozkvetlého parku u letohrádku královny Anny vypadají všechny nezdary méně černě. A tak jsem nakonec udělala něco, za co by mě asi místní profesionální obrubovačky utloukli svýma jemnýma ručkama. Škarený entl šály jsem zarolovala a okraj obšila tím silným nabarveným Kordonetem (č. 10). Udělalo to na okraji pěkné obloučky. Na konce jsem našila Fimo korálky. Pokochala jsem se hotovým dílem a začala balit věci na cestu domů. Stačilo jen dojít k nejbližšímu odpaďáku a šálu už znalecky posuzoval Davídek. Jak se mu líbí, to neříkal, ale na chuť evidentně lepší než mrkvička.

Pochybnosti využily ještě poslední šanci potrápit mě, když jsem šáličku posílala, ale za pár dní je Eleska definitivně zahnala svým krásným poděkováním. Poslední fotka v blogu je od ní.

Co napsat na závěr? Snad jen:
Elesko, děkuji, že jsem Ti mohla udělat radost.
A taky děkuju všem, jejichž ikonky na Fleru potkávám, děkuji za inspiraci, nakažlivě tvůrčí nadšení a za to, že je mi na Fleru fajn.