Nejen praotec Čech ale i leckdo další čas od času zamíří na naši bájnou horu (vypadá sice spíš ten kopec tak trochu jako kupka hnoje v té rovině polabské nížiny, ale přidržím se ustáleného slovního spojení a nechám horu horou). Díky novému státnímu svátku a s ním spojenému pracovnímu volnu sem 17. listopadu už po několikáté zamířili i členové a nečlenové šarplaninac klubu se svými chlupatými drobečky. A my s Akirou také - poprvé...

Počasí nám na listopad až nezvykle přálo a tak páníčci i chlupáči dorazili na vršek nezmoklí a žízniví. Ještě že tam ten bufík je

Pejsci byli povětšinou dobře socializovaní pohodáři a tak se mohlo hromadně fotit o sto šest

"Podrž mi ten párek, já podržím psa, ty mi z něj sundej ten papír a já ti dám psa a vezmu si ho zpátky (párek)..." Tuhle rošádu všichni psi okolo sledovali s neskrývaným zájmem

Šarplaninčí mimínka To snad ani není pravda, že byla Akira nedávno taky takhle malinká...

Zpáteční cesta z Řípu druhou stranou byla místy docela kvapík, ale přežili všichni ve zdraví

Na střelnici ve Vražkově jsme obdrželi vrcholové prémie a ohřáli se dršťkovkou. Bylo to prima a těšíme se na příští 17. listopad