Otázka v nadpisu může vzbuzovat pocit, že se v tomto blogu bude jednat o cosi "košilatého" a v pozdějších nočních hodinách přístupného. Zvědavce na laškovný blog zklamu, neboť skutečnost je prozaičtější - tato otázka ve světě "panenkářek" a "domečkářek" je nadmíru důležitá, protože panenek je obrovské množství nejrůznějších druhů a velikostí a příslušenství k nim musí rozměrově ladit. Jen tak lze vytvořit ten správný a dokonalý miniaturní svět. Světíček. Světeček? Jak to jen zdrobnit?

Jednou z největších inspirací, co se týče rozměrů, miniatur a maxiatur byly pro mě filmové dodatky k rozšířené verzi Pána Prstenů o tom, jak se film vyráběl. Tolkienova Středozemě byla zabydlena tvory mnoha rozměrů. Jedním z mnoha druhů obyvatel byli hobiti - půlčíci, lidem někam lehce nad pas. Následovali o fous větší trpaslíci pak robustní lidé standardní velikosti a podobně velcí, avšak křehcí a štíhlí elfové. A tvůrci a výtvarníci měli plné ruce práce, aby dokázali vytvořit svět plný různých velikostí v našem světě s celkem normálně rostlými herci. 

Kostyméři vyráběli stejné oděvy pro liliputány i herce, kteří představovali hobity - jen v různých rozměrech. Oba rozměry kostýmů musely v průběhu děje být stejně ošoupávané, odrbávané a špinavé. Stejně tak i doplňky. Hrnek v hobití ruce vypadá jinak, než pak v ruce čarodějově. Víčko, které zvedá čaroděj z konvice má úplně jiný rozměr, než konvice, kterou v ruce drží hobit. Většina vybavení v hobitím sídle byla v dílnách vytvořena v lidské velikosti i zmenšené "hobití velikosti". Často si ty dodatky k filmu pouštím a jen žasnu, jak se mohlo tolik dokonalých tvůrců sejít v jednu dobu na jednom místě - sochaři, truhláři, zbrojmistři, barvíři, švadleny, tesaři, hrnčíři a bambilión dalších řemesel, o kterých jsem si myslela, že už jsou dávno zapomenuta. Záviděla jsem jim všem, i těm dvěma chlápkům, co nařezávali na mašině na kroužky dva kilometry gumové hadice, aby z toho mohli vyrobit lehké "drátěné" košile pro válečníky. 

Roky minuly a já jsem dostala možnost od jedné zákaznice vyrábět miniaturky pro dva různé světy najednou. Zakázka byla rozsáhlá a navíc jsem dostala i hodně svobody při vymýšlení menu. Úplně se mi v hlavě vybavila Středozemě - hobiti (panenky od 10 - 12 cm), trpaslíci (panenky 15 cm), lidé (Barbie a Ken) a elfové (Monsterky - některé). 

Svět panenek ve velikosti "hobitů a trpaslíků" se většinou označuje jako 1:12. Pro tento rozměr seženete coby vybavení do domečků skoro úplně všechno nač si vzpomenete. Výběr panenek tak velký není, panáčci jsou totálně nedostatkoví, ale sehnat lze jakýkoliv nábyteček, nádobíčko, elektrické osvětlení, kávovar, gril, prostě všechno. I mučírničku, pitevničku, zubařské i jiné, mezi ženami nepopulární křeslo jsem viděla mezi odkazy, které si domečkářky vyměňují. Legrace musí být. 

Svět "lidí", toliko Barbínek je  1:6. Tady začínají potíže. Regály v obchodech se prohýbají pod plastovým příslušenstvím pro panenku (kromě pořádného nádobí a jídla), ale kdo nechce lámající se jednorázovky z plastu, musí si vybavení pro panenky vyrobit pěkně sám. Sběratelským panenkám se poskytuje lepší servis. Domečkářky zoufale shánějí každý TENKÝ kousek dřeva na výrobu správného kusu nábytečku. Lékařské špachtle jsou super, ale malé. Překližky jsou bezva a jsou k sehnání, ale fajnšmekři/fajnšmekerky by rádi/rády destičky z pravého dřeva. Proto sahají v hobbymarketech po různých lištách, které mají 3-5 mm tloušťku a v diskuzích dámy diskutují o tom, kde a z čeho lze získat jaký kus dřeva na výrobu čekoholiv. Tyto dámy netouží po špercích a parfémech, ale po pořádném nářadí k zpracování dřeva. Vyměňují si nápady, co lze z čeho vyrobit, prodiskutovávají lepidla, laky a materiály, o kterých by nikdo netušil, k čemu se dají použít. Tyto udatné modelářky nejen že bravurně pracují se dřevem, papírem, ale i látkami, šicím strojem, pletacími jehlicemi a háčky, některé domečky plně elektrifikují a jsou i takové, kterým ať se do ruky dostane jakýkoliv materiál, vždy z něj vykvete skvost.  Panenkářky se zase spíše věnují panenkám a často jim předělávají obličeje i vlasy, aby vzniklo naprosto unikátní dílko. A jsou i obojetné, které ladí panenky i domečky.  Je to to celý utajený svět ženských modelářek, který stále zůstává schovaný za pánským modelářským světem železnic, letadýlek a robotů.

Fotografie jedné z přepracovaných panenek, které byl ručně přemalován obličej - je to dárek jedné z mých zákaznic. Ještě jednou za ní děkuju. 

Já osobně mám veliký problém s kastroly v rozměru 1:6. V sedmdesátých a osmdesátých letech se vyráběly naprosto ideální plechové sady nádobí - kastrol velký, malý, nejmenší, talíře a pekáč, někdy i pánev nebo lívanečník. Nevím kdo je vyráběl, co se s výrobními linkami stalo a proč sakra všechno nádobíčko má dneska průměr mezi 8 - 12 cm, když zoufale potřebuji 4 - 5 cm. Každý den hledám různé bazary a aukce, jestli se tam nějaký takový starý kousek neobjeví, krev bych cedila, jak se s neznámými dražiteli o toto nádobíčko přetahujeme a pereme.

O smaltovaném nádobíčku nemluvě. Takovéto zmenšené sady stojí podstatně víc, než jejich rozměrově "normální" kolegové. Obrazně se za ně platí téměř zlatem. Udělat Barbie veterinářkou umí každý moula, ale pořádné hrnce na vaření jí nechce udělat nikdo. Že by za tím stála jakási temná mafie, která vnímá obraz plastové ženy třímající hrnec s vývarem jako symbol útlaku bílého muže? A proto byly určitě hrnce v nebezpečném rozměru tajnou vyhláškou přísně zakázány. Vařit se nebude, Barbie má za úkol vyrobit jaderný urychlovač, řídit traktor a bojovat za ženská práva.

Po lehkém zahořekování nad problémy tvořitelek zmenšených světů se vracím k zakázce. Teď již textu bude méně, zato obrázků následuje celý roj.

Začneme asi s našimi 30 cm vysokými  "lidmi". Pro ty jsem měla vytvořit jídlo, které se vaří na sporáku. Zvolila jsem vývar - ale namísto hotového, s nudličkami, tento vývar byl ve fázi, kdy se teprve vaří. Kusy masa, kost, zelenina, i kuličky pepře a nového koření by se našly. V rendlíku na plotně se dlouhodobě dusí kousky drůbeže, slaniny a žampionů, podlitých dobrým červeným vínem.

V troubě se zapékají brambory s uzeným a sýrem. 

Na plechových talířcích voní nejen hotový vývar s nudličkami a nakrájenou zeleninou, ale i hustá hrášková polévka s krutonky. 

Přikusovat k polévce panenky mohou pletýnky, rohlíky, kaiserky nebo krajíc chleba. 

Na závěr si mohou dát palačinky čokoládové a jahodové s dobrou kávou - ať už latté nebo vídeňskou, nebo coby sladká tečka může posloužit pořádný krémový Harlekýn. 

Do kuchyně patří také skleněná mísa s nejrůznějším ovocem a koš se zeleninou. 

A co snídaně? Ano, správný základ nesmí chybět. Ať nasladko - to poslouží lívanečky s ovocem, marmeládou a šlehačkou nebo chléb s máslem a medem, a naslano - míchaná vajíčka s chlebem, kečupem a okurek nebo poněkud zdravější celozrnný chléb s pomazánkou a ředkvičkami. 

Kdo má chuť na jogurt, můžeme taktéž posloužit. Jahodový s kousky jahod a borůvkami ze zahrádky. 

Na pití jsme také nezapomněly - citronáda a pomerančová limonáda, pivko a kafíčka.....

Do světa našich 12 -15 vysokých "hobitů" a "trpaslíků" bylo zvoleno následující menu:

Coby hlavní chody, nalepené na porcelánových talířcích o průměru 23 mm, jsem vytvořila candáta s baby karotkami a bramborem, biftek s hranolkami a fazolky, řízek s brkaší a okurek a pro dietáře salát s grilovaným kuřecím prsíčkem. 

Tady obědvají panenky 12 cm vysoké. 

Snídaně byla zajímavým úkolem. Pro zákaznici jsem měla připravenou porcelánovou sadu k naplnění. V hrníčcích jsou dvě kávy a dva čaje a na větší talířky jsem dostala za úkol dát volně položené snídaně. Pokud nebude na talířkách zrovna snídaně, neboť odporné ráno je naštěstí jen jednou denně, může se na nich v příjemnější denní dobu vyskytovat třeba i čokoládový dort, způlky nakrájený na osminky. Stoleček může zdobit i jeden pořádný kus dortu "v jednom kole".

Pro volně položené snídaně jsem zvolila párek, volské oko a rohlík, dva obložené chleby, opět populární lívanečky - ale maličkaté a miniaturní koláčky. K pití je džus nebo voda. Nebo čaj nebo káva z hrníčků, jak kdo chce.

A co na plotnu? Miniaturní sady kastrolků (ty už sehnat není problém), kde se vaří hrachová polévka, brambory, míchaná zelenina a pár dobrot na pánvičku. 

Krabici  se zakázkou jsem teď už probrala až do dna. Bavilo mě fotit velké s malými a malé s velkými, všechno spolu i vedle sebe. Hobity a trpaslíky a lidi. Podobně jako tvůrci Pána prstenů jsem se dočkala mnoharozměrového tvoření a výbuchu kulinářské fantazie. Proto tady na konci dlouhého blogu své zákaznici děkuji za tuto inspirující práci a svobodu, kterou mi při tvoření dopřála.