Jeden americký profesor dal řadě lidí úkol: měli si každý večer napsat, co ten den, který pomalu končil, prožili dobrého – co mohou považovat za „dar"... Po třech týdnech se tito lidé začali měnit k lepšímu. Byli klidnější, radostnější a optimističtější. K druhým lidem se chovali laskavěji a uctivěji. A nejen to. Ukázalo se, že i druzí lidé se k nim začali chovat lépe. Když se naučili vidět to, co od druhých dostávají „zadarmo“ jako dar – i když šlo třeba jenom o pozdrav a úsměv – začali být sami tvořivější i ve svém předávání „darů“... 
Včera večer jsem obdarovala uštvanou pokladní v supermerketu teplým úsměvem a přáním hezkého večera... a její udivené oči a vděčné "Děkuju" vzpružily na oplátku mou zdeptanou mysl i unavené tělo...

_________________________________________________________________________________________

Počítání darů je také účinné hypnotikum - mám ověřeno