Recyklace hýbe světem. V dnešním, výrobky a odpadky zavaleném světě, je nezbytnou součástí výrobního procesu a je to tak správně. Recyklace nezanedbatelnou měrou zasahuje do ruční výroby šperků, hraček, dekorací a podobně. Když jsem předváděla kamarádce v nejmenovaném zakouřeném podniku svou novou kolekci náušnic a doufala, že si něco vybere, přisednuvší slečny se začaly, k mé nemalé radosti hrabošit mezi pytlíčky. Překvapila mě otázka: A je to nějak jako recyklovaný nebo něco? Jako kdyby ani nevěděly, co to vlastně recyklace je, jen se jim doneslo, že je IN a šperkem, o kterém jim nakukám, že je recyklovaný, mohou dělat dojem na okolí. Začala jsem přemýšlet…a vida! Ano, tyhle náušnice jsou vlastně potažené textilií z roztrhaných silónek! Měla jsem sama ze sebe radost, že mohu uspokojit jejich touhu po reinkarnovaném odpadku. Původně jsem se vlastně snažila použitý materiál spíš tajit, vždyť proč by měl někdo chtít náušnice z punčocháčů, ale ukázalo se, že použití odpadku, totiž silonek na vyhození, bylo naopak výhodou! A tu bych při prodeji měla náležitě vyzdvihnout!

Jelikož mě recyklace zajímá už dávno, poctivě třídím odpad a tak dále, porozhlížela jsem se po okolí a hlavně po Fléru a zjistila jsem, že recyklace hýbe taktéž Flérem. Jaké však byly mé pocity, když jsem přehlídku „recyklovaných“ výrobků prozkoumala blíže? Mírně řečeno smíšené, to vám tedy povím. Co všechno jsou lidi schopni považovat za recyklaci, aby potom k výrobku mohli hrdě napsat kouzelnou formuli „Z RECYKLOVANÉHO MATERIÁLU“ je na pováženou. Posledním impulsem k napsání tohoto článku byla nová kniha jisté autorky, která se objevila na trhu a která se údajně věnuje výrobě šperků z recyklovaného materiálu. Až na to, že to co používá mnohdy vůbec recyklovaný materiál není. Úsměvné? Mě je spíš do pláče. Tak tedy, ujasníme si, co vlastně znamená recyklace. Recyklací se nazývá proces, kdy vezmu odpadek a použiji ho jako materiál k výrobě něčeho nového. A slovo odpadek, odpad, je zde zásadní. Použiji odpad jako výchozí surovinu. Vracím tak materiál do životního cyklu. Odtud název. Tečka. Což znamená, že když vezmu něco, co odpadkem není, například nepoužitou plastovou lžičku nebo brčko, tak nerecykluji, nýbrž sháním materiál, kde se dá a nevyrábím si ho ani sám, ale používám v podstatě něco už hotového, komponent. Takže výrobní proces nijak nezkracuji, ale spíš prodlužuji, navíc místo za samotný materiál platím za hotový výrobek (který dále přetvářím, nebo dokonce nejdřív schválně zničím a z toho co mi vznikne, pak něco jiného vyrobím) moje přispění k ochraně životního prostředí je v té chvíli pramalé. Ovšem, není na tom nic hanebného, dělá to spousta z nás – koupíme si hotové korálky, bižuterní komponenty a všelijaké jiné věci, z kterých potom tvoříme.

Takže první zásadou, kterou musím splnit, pokud chci recyklovat je, že používám pro výrobu odpad. Co to ale je? Při brouzdání internetem se mi z různých definic až zatočila hlava. Ukázalo se, že jednoznačně určit, co je a co není odpad, nebude tak jednoduché. Takže, abych vám ušetřila čtení sáhodlouhých článků s nudným obsahem, sdělím vám, co jsem z nich pochopila já.

Odpad je movitý majetek, který chceme vyhodit. J Kdo by to byl řekl? Nebo jinak a lépe, je to majetek, který je primárně určen k likvidaci. Takže závěr je tento. Mám-li něco, co je určeno k hození do koše a k ničemu jinému se to nehodí a já to vezmu a něco z toho vyrobím, tak recykluji. Pokud věc nějaké využití má, a já jí přetvořím tak, aby měla využití jiné, nerecykluji, ale přetvářím. A teď se vrátíme k plastové lžičce. Koupili jsme ji, za účelem výroby náhrdelníku? Pak rozhodně nerecyklujeme. Koupili jsme ji a zamíchali s ní kávu, přičemž praskla a pak jsme z ní udělali náhrdelník? Recyklujeme. Jenže! Co když se lžička prostě nějak ocitla u nás doma a ačkoli je nová a nepoškozená, nechceme ji a nejradši bychom ji vyhodili, ale pak narazíme na návod, že se z ní dá udělat například náhrdelník. Je to recyklace nebo ne? Nebo co takový knoflík? Když je jeden? A jako náhradní se mi nehodí? Anebo matička od šroubu? Válí se na stole už měsíc, kde se tam vzala ví Bůh a člověk ji postrkuje ze strany na stranu a vyhodit ji nechce, protože matičky jsou užitečné, můžou se hodit, nicméně vím, že nejsem opravářský typ a stejně ji nevyužiji? Takže po dlouhém šoupání po stole stejně nejspíš poletí do koše…je tedy odpadem? A když ji zaliji do pryskyřice a udělám z ní náušnici recykluji? A když ji najdu na chodníku? Nebo dokonce vytáhnu z popelnice?

Na tyhle otázky jsem jednoznačnou odpověď bohužel zatím nenašla. Údajně odpadek je to, co za něj považujeme. Pro někoho je odpadkem jednou nošené triko, pro někoho je kelímek od jogurtu užitečným pomocníkem při zahradničení. Záleží na našem vlastním svědomí, co jsme schopni vydávat za odpad. A pokud máme úctu k životnímu prostředí, nejspíš nenazveme odpadem každou věc, kterou zrovna hned nepotřebujeme. Protože pokud ano, náhrdelník z plastových lžiček, který hrdě předložíme světu, náš konzumní přístup k životu nezachrání. A pokud vyrábíme z něčeho, co naopak nemůžeme nebo nechceme nazvat odpadem, nerecyklujeme. To se nedá svítit. Ale proč by to mělo vadit?

Tak tedy, milí výrobci, recyklátoři a umělci, tvořme a přetvářejme a recyklujme.

A nebojme se nazývat věci pravými jmény.

 

Děkuji za pozornost, MARY.K

 

Zde pár výrobků, jak to může vypadat, když skutečně recyklujeme.

image

Zmíněné punčochové náušnice od MARY.K

 

image

Oranžáda od PeRu

image

ORGANIC METAL ORANGE BROŽ od Plastic is Fantastic

image

Tričkošatky žluté s auty a pruhy od Lorijany

image

Náramek - nepřehlédnu od RECYSKLO

image

Hodiny z veliké plechovky od Alda

image

Orellana No.1 od RECOTTON