… svítí, svítí… hurrrááá… Dlouhá zima se konečně vzdává a paprsky sluníčka, pořád trochu váhavé a jemné, mě jemně šimrají na tváři. Sluníčko vytahuje z postele i největší spáče a jarní vzduch zve k procházce.
Procházím kolem louky, která se svěže zelená a vykukují na ní hlavičky kvítků. Pampelišky, macešky, už i jetel rozkvetl… Moooc velká dobrota pro motýly, kteří sosáčky noří do okvětních lístků hledajíc sladký nektar…
Přicházím k tůňce, v jejímž zrcadle se odráží tanec a vlnění lesních žínek. Zlehounka našlapují, a coby vánek ovívají naše tváře… Najednou jsou pryč, zřejmě odehnány lidskou přítomností... a přímo u nohou mi leží korálky, snad je některá z divoženek zapomněla… Nebo jsou určené pro jinou?
Skláním se k těm pokladům a je v nich spousta radosti a lásky… V každém z těch skvostů je kousek jarních myšlenek, svěží energie, kterou do nich tvůrce dal…
Přivoňte i vy na chvíli k jaru a hmotě s přízviskem polymerová:o)
Vaši Fimo-šílení z klubu U Nemravky
