Nemůžu říct, že bych byla uplně vyklidněný typ. Pořád někde šmejdim, očumuju, obdivuju... Kdejaký kurz by se mi líbilo vyzkoušet. Testuju svoje možnosti a šikovnost.

Už dávno tomu je, co jsem si říkala, že by třeba sítotisk mohl být zajímavým vyjadřovacím prostředkem. Že bych mohla skloubit krásné s užitečným. Lákalo mě to řemeslo, ty barvy, lepidla, rozpouštědla, fixátory a já nevim, co ještě. Připadal mi jako nedostupná alchymie, tak jsem kolem toho roky našlapovala po špičkách. Letos na jaře jsem svůj tichý respekt prolomila a přihlásila se na sítotiskový kurz. Po osmi hodinách "nalejvárny" v dílně jsem měla hlavu jako balónek a pocit, že to přece nemůžu nikdy vstřebat, natož to samostatně provozovat. Těch informací najednou bylo tolik a všechno tak důležité, že mi trvalo do léta, než se to ve mně usadilo a já se rozhodla to zkusit.

Rozumějte, zkusit to doma. Žádnou dílnu, natož pak ateliér nemám. Ale jedna dobrá duše mi jednou napsala něco v tom smyslu, že se není čeho bát, a že oni doma sítotisknou na kuchyňském stole, tak jsem do toho šla. A překvapivě taky tisknu na kuchyňském stole, protože už fakt neni kde jinde.

Přesně z toho důvodu, tedy důvodu prostorového, jsem se rozhodla pro sítotisk bez osvitu. Protože pořídit si halogen a něco, na čem by probíhal osvit, jsem nechala třeba na dobu, kdy se poštěstí a nějaký ten ateliér se mi připlete do cesty (to bych si moc přála, takový ateliér připletený do cesty je můj sen).

Rozhodla jsem se pro techniku přímou - vykrývanou. Kreslí se "negativně" přímo na síto vykrývacím lakem, který po zaschnutí nepropouští barvu. Takže musíte zakreslit tu plochu, která nemá být barevná a nechat volné ty části, které se mají protisknout.

Pro začátek jsem se rozhodla pro něco nenáročného - květináč s dvojbarevnou kytkou (to nezní složitě, že ne?).

Vykrývací lak má sympaticky modrou barvu, ale nanáší se stejně dobře, jako byste chtěli kreslit karamelem... ehm. Jinými slovy, trvá to tedy pekelně dlouho.

Tady už mám část květináče načrtnutý. Přimyslete si ještě několik hodin, během kterých jsem zbývající dvě síta obohatila o květinu. Dvě síta proto, protože jsem chtěla mít květinu dvoubarevnou. A pro každou barvu je potřeba zvláštní síto.

Barvy, které používám mají velmi hutnou konzistenci a stačí poměrně malé množství na jeden průtisk.

Po tisknutí se musí barva vytvrdit na 180 °C, k čemuž mi slouží horkovzdušná pistole. Pokud si nedáte práci s pečlivým zapečením barvy, po vyprání vaše snaha může dopadnout přesně takhle. (Jako patina to je pěkná, ale záměr to uplně nebyl. Nakonec tenhle kus plátna slouží na zakrytí šicího stroje.)

A když se to povede, vydrží vám sítotiskový motiv na textilu poměrně dlouho a snese mnohá praní. Doporučuje se prát maximálně na 60 °C.

No a protože jsem si ze sítotiskového kurzu odnesla i jedno síto s vlastním motivem, který byl přenášený osvitem, můžu si ho teď doma tisknout na cokoliv do aleluja. Krom potištěných triček, tílek a utěrek jsem pro svoje zákazníky na Fleru připravila lněné potahy na polštáře s baobabem.

A tady už jsou připravené utěrky pro celou naší rodinu...

Co vy a sítotisk? Líbí se vám tahle grafická technika? :)