Když ze strnišť melancholicky zahvízdá vítr a pára nad ranním čajem se překotně rozběhne k šedému nebi...zašeptá kdosi slovo proměny.
A ty si uvědomuješ, že každý den je jen jeden, že tenhle odstín už zítra vystřídá jiný. Nepřestává mě to udivovat...asi z toho dětského úžasu nikdy nevyrostu.
Oč zešedne nebe, o to se rozjasní listové palety.
I s mojí paletou se cosi stane...slovo proměny je všeobjímající.
Nemohu říct, že by mne podzim inspiroval. Tuším, že spíše jdeme ruku v ruce, opřeni o stejnou naději..., že barvy vyhrají ten zápas odcházení, opouštění...povzdechnutí v šedavém prázdnu.
Zahlédli jste v ranní nepropustné mlze do šedi zářit žluté listy javoru? Jako by volaly slunce.
Paleta žlutých odstínů rozhodně není jednotvárná:
A moje paleta?
Pár prchavých okamžiků a k žluté se přidávají odstíny hnědé.
Prostřené koberce pod stromy mě nutí prohlížet, přebírat a sbírat ty prchavé kousky nádhery. S kyticí pestrobarevného listí potkávám školkové děti, které mají v ruce stejné pugéty. Rozpačitě se usměju na paní učitelku, která by si při pohledu na mé ruce nejraději ťukala na čelo. Spiklenecky mrknu na děti.
Brouzdám se teď pod stromy a objevuji stará místa v nových souvislostech...a odstínech.
Slunce si se mnou hraje v listí a mracích na honěnou. Když míchám v ateliéru barvy nakukuje zvědavě oknem a ponouká mě vyjít ven. Když ho poslechnu a vezmu čas zastavující fotoaparát, zmizí.
Když už to vzdávám, vykoukne nepravděpodobnou skulinou v šedi oblaků. A vytvoří dechberoucí scénu.
Barvy poházené na cestách gradují. Stromy se předhánějí ve variacích oranžové, růžové a červené. Nezůstávám pozadu. Žádný barevný minimalismus teď zkrátka nečekejte.
Hmmmm...
Pod mýma rukama se odvíjí další barevné příběhy.
Pokud je podzim múza, pak líbá, jak zběsilá :-)))
Ačkoli celoročně nemívám v lásce růžovou a už vůbec ne fialovou, světe div se, co se mi to klube pod rukama.
Jestlipak za to nemůže psí víno pnoucí se po starých zdech, okolo kterých procházím každý den?
Jak křehká je ta nádhera. Stačí jeden mrazík nebo větší nadechnutí větru a je na zemi.
Ale nádech do nachové tu zůstává...
a paleta tmavne ale nezhasíná...
Rodí se podzimní úroda novinek a nápadů. Slovo proměny tiše vešlo i do světa opuštěných a někdy chromých školníh židlí. Plaše se před Vámi otevírají v nových souvislostech...uzdravené na těle i na duši. Každá vypráví svůj příběh...
Těšte se, postupně je budu novinky vkládat, jen co mě nápady pustí z ateliéru.
A jaká je ta Vaše srdcová paleta podzimu???
