Je to zapeklitá situace....pokud by ještě žila Božena Němcová, mohla by chytré horákyni dát úkol: "...a budeš mít smaltovaný nesmaltovaný přívěšek..." a...ona by jej skutečně dostat mohla. Ano, mohla by si vzít přívěšek z  "karomailu, nepravého smaltu, plotýnkového smaltu"....atd. On tenhle smalt je totiž takový SMALT ALIAS...

Nikdo vlastně neví jak mu má říkat. V současné době totiž existují dvě hmoty, které jsou výrobcem nazývány smalt, ale vzájemně se liší.

Jeden má několik tisíc let starou tradici, jeho složení je zjednodušeně řečeno "sklovina"...tedy roztavené sklo. A vzniká tavením v peci při cca 800 °C ...(více v blogu uživatelky MAJDAU...nechci psát již napsané). V tomto blogu jej budu nazývat klasický.

Druhý je oproti tomu prvnímu "miminko". Má pouze několikaletou "tradici", liší se složením a tavením. Taví se již při 150ti °C. Přesné složení se mi bohuže nepodařilo najít. Ale sklovina to být nemůže, protože ta by se tavila až při vyšší teplotě. Někde se uvádí, že jde o jakousi "kovoplastovinu". A v tomto blogu jej budu odlišovat jako nízkoteplotní. A co je jeho "výhodou" oproti klasickému: jeho výrobu si můžete vyzkoušet doma, stačí k tomu smaltovací prášek, vařič, trouba, nebo i jen svíčka.

Nicméně, když se dostanete blíže problematice k problematice smaltů narazíte na to, že ve výčtech rozdílů mezi oběma smalty jsou uváděny jiné vlastnosti. Ale jaké to jsou???

A protože jsem přemýšlela, jak moc se tedy liší, rozhodla jsem se udělat několik pokusů. Tedy vzala jsem jeden výrobek ze smaltu taveného při 150 °C a vystavila jej MÉ VLASTNÍ hrubé síle a výsledek?

Zkoušela jsem do šperku "rýpat" či řezat nožem a zjistila, že ocelový nůž skutečně dělá do nízkoteplotního smaltu vrypy.

Další "problémovou" oblastní jsou pády. Desetkrát jsem šperkem "mrštila o beton a při posledním pokusu při pádu na hranu šperku odprýskl kousek smaltu o velikosti 1x1 mm.

Barevnost po delší době jsem ještě neměla možnost s ničím porovnat, ale dnes jsem šperk, který jsem už takto "zničila" vystavila na okno našeho domečku zvenčí. Tam jej chci nechat na větru, dešti a slunci celý rok:-)

A ještě jeden "bonusový" pokus: vzpomněla jsem si, jak se testovaly ve filmech mince:-)...kovboj ji vzal, a zakousl se:-)...tak jsem vzala šperk a zakousla se:-)...a nic se nestalo. Smalt zůstal nepoškozený:-) ...

Uznávám, že tyto mé pokusy nejsou zrovna moc vědecké a mohou působit i infantilně, ale jejich cílem nebylo podat vědeckou zprávu, ale trošku se tomu nízkoteplotnímu smaltu podívat na zoubek. Opravdu nechci srovnávat vlastnosti pravého smaltu (jeho kvality a přednosti jsou již známy), spíše jsem chtěla uvést na pravou míru "vlastnosti" nízkoteplotního. Třeba to někoho bude zajímat. Nicméně jediné doporučení zatím je: nerýpejte do něj nožem a nehažte na beton:-)))

Práce s nízkoteplotním smaltem je jiná, než s tím klasickým. Výrobky z klasického smaltu jsou od toho nízkoteplotního také odlišitelné. Celkem logicky tedy existuje snaha o rozdělení obou technik do samostatných kategorií. Ostatně  v sekci "diskuze" se můžete zapojit do diskuze o "kategorizaci" obou smaltů. Pokud k tématu máte co říci, přijďte říct:-)