Tento víkend se vydařil jako ten minulý. Znovu azurové nebe, bílý sníh a přitom ve vzduchu voní předjaří. Ráda bych upletla palčáky v barvách, jaké jsou na mé včerejší fotce. Jenže výrobce Alpacy takovou modř ve svém vzorníku nemá. Měl by je v Merino vlně, ale ta nemá vlas jako Alpaca. Přechody barev by byly ostré , působilo by to dětsky. U alpaky by přechody byly jemné, takové učesané. Jenže ta krásná, možná pro někoho kýčovitá, ale pro mne boží modrá, není. A nápad na jiné rukavičky se dnes nedostavil.

Ale přišel jiný nápad. Při pohledu na jiskřící sníh jsem si vzpomněla na mou pořádkumilovnou maminku. Maminku, která se, ach jo,  na nás dívá, už skoro rok, právě z toho modrého nebíčka. Vzpomněla jsem si  na to, jak takové zimy a sněhu využívala na čistění koberců. No a už to jelo. Vysmýkala jsem náš běhounový hadrák, oknem jsem vyhodila obyvákový koberec. Vzala prakl a vší silou jsem se jala mlátit oba koberce. A jo.. Já bušila a sníh pod něma tmavl. Odsunula jsem je na čisté místo, naházela na jejich líc sníh a metlou ho zase vymetla. Maminečko díky za tvé praktiky, na které jsem nezapomněla.  Prostě bez drahých vysavačů a jiných čističů, mně stačil sníh a kobereček je jako nový! Jak prozrazuje fotka, sníh okolo chajdy vypadá jako kdyby jsme ho posypali popelem. Ale opravdu nejsme , poctivě vysáváme a třepeme. Prostě sníh je bezva čistič. Kdo to znáte, potvrdíte. Kdo neznáte, můžete se inspirovat.