soshedid

Noc tříštící se o tepny ulice. Splývání deště po římse. V noci nejhlouběji mlčíme o věcech, které nelze vyslovit. A nasloucháme sobě se stejným úžasem, jako když jsme ještě věřili, na víly a skřítky...

Paměť píše své příběhy a ke rtům kloní hořké i sladké víno na dně číše života, Chuť osudu a lásky... Svět z vinné révy, neviny a snů tajemné krásky...

Lidé jsou jak písek co bereš do dlaní. Tím víc ho rozsypeš čím víc chceš zachránit... Za rozbřesku, až půjdem spát můžeš se mi tiše smát, že zdát bude se mi nad ránem o bílých růžích s černým piánem......

Ze sna procitám, je konec léta. Nebe je jako med a mlha sluncem zřídla. Chtěla bych létat... Kde však vzít křídla?

Uprostřed jara sychravo, třešňové květy sněží... Když v duši má člověk bolavo sám na to stačí jen stěží. V korunách stromů zašumí Andělé křídly mávat neumí Růže ve váze uvadá Možná mě báseň napadá S...

Za oknem život uhání mé radosti, má vyznání. Smutky a prohry, hříchy mám před očima. A odpuštění vin? Dávno mě k slzám nedojímá. Tak Bože odpusť tak málo radosti tak málo dojetí za Tvé vlídné přijetí...

Toužíme v tichu očekávat a pak dát prozářit paprskům naděje...

Ošidit život a koupit si ho za pár slov padlí andělé dali se na pochod a ve mně zbyla prázdná tma Venku všelijaké počasí lidí přespočet Tvá láska můj smutek hasí Na chvíli vytratil se svět...