Jdu si takhle po lese a hledám houby a najednou na zemi ohryzaná kukuřice. Pak další. Pak rozrytá zem a spousta kukuřice. Si říkám že veverky by snad měly žrát ořechy  Nebo že by barvoslepý zajíc? Ale zase na rozpoznání mrkve snad nepotřebuje tolik pokusů   Co vlastně žerou srnky? 

To by mne fakt zajímalo co to je. A pak mi došlo, že by mne to radši ani nezajímalo, takové rýhy v zemi by srnka neudělala ani pluhem. To bude asi, a sakra, to bude asi to co jde z toho křoví a funí jak Paroubek do schodů. Do řiti, proti tomuhle byl ten Bivojův dětská pokladnička. Všim si mne. Pustil z huby kukuřici. Před chvílí jsem čůral, jinak bych taky pustil. Hlavou mi rychle běží vše co vím o divočácích, sakra je toho nějak málo a plete se mi to s ostatními tvory.

Špatně vidí, když se nepohnu, neuvidí mne. Který debil to vymyslel, vidí mne na 20 metrů, teď popošel a tak divně zvedá rypák od země nahoru. Jo, to byl vlastně nosorožec co nevidí, ale to je mi prd platné vědět, když už to asi nikdy nepoužiju. Nemá cenu zdrhat, je rychlý, nebo to je medvěd? No seru na to, testovat to nebudu. Proč já ten přírodopis tak flákal. Mám 15 metrů na to abych si na něco kloudného vzpomněl. Oheň! Proč já vůl v 15ti nezačal kouřit.  Dva velké křemeny a suchý mech asi u nohy nemám co. Červená je mu fuk, co zbraně? Koukám na svůj nožík, tímhle mu tak můžu vyšprtnout zbytek kukuřice z mezi zubů. Košík. No tohle není vlk a já nejsem Karkulka, ikdyž červený asi za chvíli budu. Na toho nemám, budu asi muset vyjednávat.  Šplhat neumí!! Jsem vůl. Na strom!

Stojím uprostřed bukového lesa. Nejnižší větve jsou 10 metrů vysoko, kmeny mají metr v průměru a není hladší strom než buk. Do buku schody tímhle nožíkem nevyřežu ani kdyby to hovado na týden uslo. Že já debil nechodil do nějakého online Flér kurzu, jak uštrykovat žebřík z lýka za asi 7 vteřin.

Z křoví vychází další dva. Doprdele to snad musí být jeho rodiče, větší prase už by se jmenovalo mamut.  Mají být plaší! Proč nezdrhají? Pak mi to dojde, oni tu bydlí a já jim  stojím v obýváku.  Teď by mi měl před očima běžet celý můj život, ale běží na mne jen tři divočáci.



Zazvonil mi mobil, lesem se rozléhá řev kytar mé oblíbené rockové kapely a zpěvák naplno napálí refrén. Divočáci točí prudce doprava, nečekají na druhou sloku a mizí mezi stromy. Vám to má kapela natřela, vy dechovkáři! Mobil pořád zvoní. Dívám se kdo to je. Operátor. Dávám mobil k uchu a přijímám hovor. Dobrý den, jako našeho nového zákazníka, bychom se vás chtěli dotázat, jak jste spokojen s našimi službami…

Pokud v lese narazíte na kukuřici, najděte si vhodný strom, pokud ve vzrostlém bukovém lese narazíte na kukuřici, prozvoňte mámu a zdrhejte do jiného lesa, pokud máte smůlu a už vám v cestě stojí divoké prase a máte jako vyzvánění Helenku Vondráčkovou, pomodlete se.

Pokračování příště v jiném lese....