Nevonělo cukroví, ale chlapský pot; nezářil nazdobený stromeček, ale planoucí oči; nehrály koledy, ale nějaký rep... Byl obyčejný všední den na konci listopadu - přesto všechno bylo jinak...

Ráno jsem vstávala odpočatá a svěží... Práce mi rozkvétala pod rukama... Skrze olověné mraky se prodralo slunce a přišlo omrknout čerstvě narozenou tašku. "Pojď, nafotíme to," nahodilo udičku... Dorazily děti a VŠEM chutnal oběd - i chronickému rejpalovi.  Byla jsem dokonce pochválena!... Odpoledne po mně nikdo nic nechtěl a dorazila inspirace... Nejkrásnější byl přece jen večer! Z obrazovky počítače se culilo krásné ohodnocení a blikala objednávka. A pak jsem stanula, nepovšimnuta, na prahu kuchyně, kde gradoval ping-pongový zápas... Otec versus syn. Zkušenost versus urputnost... Smáli se, vtipkovali. Čišela z nich dravost, radost, sounáležitost. Z pod stolu vykoukla čupřina mladšího synátora. "Mami, zahraješ si se mnou?" Chlapi nám přenechávají pálky a usedají na tribunu... Rozpinkáváme se... Soupeř se pokouší o smeč a... míček plave v hrnci. Kácíme se smíchy... Rozruch přilákal i holky... Střihli jsme  si kolotoč... Kolem deváté jsme s mužem v kuchyni osaměli. "Dáme zápas?" mrkne na mne. "Ale nebudeš mě šetřit!" kladu podmínku... Smeče i pohledy nabíraly na síle, až nás vášeň vmetla do ložnice...

I kdyby se prosincový Štědrý den nevyvedl, nevěšte hlavu! Možná jste si dárky rozbalili už o měsíc dříve - aniž jste to tušili... (Anebo dorazí v lednu )