Už nějakou dobu jsem přemýšlela o tom, že bych ráda představila své zboží na omak lidičkám, kteří mají jinak možnost kouknout na mé zboží pouze z fotografií... Nesmělost vedla k tomu, že jsem otálela a nemohla se k ničemu " dokopat"! Až přišel den, kdy jsem si na Fler Magu přečetla pozvánku na konání Strašidláckého jarmarku v mém městě! Zjistila jsem si podrobnosti a přihlásila se ( s tím, že už možná mají plno a dalšími výmluvami, proč to asi nevyjde).  A ejhle, ono to vyšlo! Přečetla jsem si  pravidla, nabídla se pro roznos letáků a kontaktovala organizátora Cepíka, kterého jsem dosud znala jen z fotografií. Nebyl by to až takový problém, kdyby jsme se neměli setkat za tmy, v dešti, zimě, se psem na provázku a dcerou s rozbitým deštníkem! Takže - dceři jsem nabídla deštník svůj, nasadila si kapucu, která mi nebyla moc platná a pes to musel vydržet. Je to přeci šikovný "chlapík"!

Po chvíli čekání, smutných dívčích i psích očí jsme se šli schovat pod střechu na protější ulici, a pak jsem znovu zavolala Cepíkovi, kdeže se toulá! "" Jo, jo!", znělo z mobilního telefonu, " za chvilku tam budu, už parkuju." Plna očekávání jsem si prohlížela kolemjdoucí a hledala podobu kluka z fotky, abych už to měla za sebou. Doba určená k parkování podle mého skončila, přešli jsme tedy zpět na určené místo a vytrvale čekali. Za chvíli jsem vyzvánějící mobil ve své kapse cítila já a po stlačení zeleného tlačítka slyšela: " Kde vás mám?!" No přeci tady u toho velkého dubu, napadla mě myšlenka vyslovená komikem Šimkem. Odpověděla jsem však, že na smluveném místě a popsala okolí velkého poznávacího místa. " Aha, už Vás vidím, jste na druhé straně, dojdu k Vám." Protože jsem nevěděla, z které strany se vynoří můj letákonosič, znovu jsem se dívala do kapucí všech mužů kolem  a usmívala se, že už je to ten pravý, ale mé splihlé vlasy a obranářský pes je nepřiměli ke stejnému posunku a mysleli si své!

Kája však za chvilku dorazil,omluvil se za zpoždění. Můj pes na něj skákal špinavými mokrými tlapkami a jako kamaráda,vracejícího se z daleké cesty, ho vítal. Do prokřehlých rukou mi byly vloženy letáky, které už naší zpáteční cestou k teplému kakau putovaly do některých dětských dlaní.

A tak jsem se seznámila s prvním z bezva lidiček, kteří jsou nadšeni svým hobby.

Další z informací, které jsem zjistila, byla skutečnost, která mě nejprve uvedla do rozpaků, ale pak mě nadchla! Nutnost prodávajích převléci se do hastrošského, čarodějnického či jinak obludného a  prodávat v tomto obleku se ovšem nejvíce líbila dětem a pojaly ji jako prezentaci svého umění a takto to dopadlo.

A to bych ještě chtěla zmínit, že na jarmark i z něj jsem v tomto přestrojení šla pěšky s kufrem  táhnoucím za sebou a není divu, že soused,  který mi z galantnosti večer při cestě zpět přidržel dveře, se po rozsvícení na chodbě fakt vylekal.

Nejen, že jsem byla nesmírně spokojena, ale v převleku jsem ze sebe shodila ostych a jarmark si opravdu moc užívala! Ovšem....není snad "horší" pozice , než stát mezi šperky, z kterých nemůžete oči spustit a perníky, které vám neustále voní pod nos!

Těším se znovu na setkání s touto partou lidí a  moc jim děkuju za skvělou příležitost a odhodlání zkusit něco nového.

Kateřina Švambi74