Je nedělní ráno a část naší rodiny se vydává na tradiční pěší pouť za svatým Isidorem do barokního kostelíka v Budeničkách.

Vyrážíme z torza mého domu - kovárny s věžičkou.

Cesta do Zlonic ubíhá pohodově, je to z kopečka a silničku lemují rozkvetlé jabloně. Z viditelné siluety Zlonic nejvíce vystupují červenobílé věže kostela a budova bývalé Fajglovy továrny na americký nábytek, pozdějšího Interiéru a současné firmy Libovický.

Procházíme Zlonicemi kolem památníku Antonína Dvořáka až na náměstí, kterému dominuje krásný barokní kostel.

Od něj se vydáváme dál na sever a míjíme starý zlonický pivovar a boží muka a dál přes potok kolem bývalé spořitelny a chlouby minulého režimu - obchodního domu Zvon. Cesta stoupá do kopce kolem tehdejšího zájezdního hostince a zároveň dočasného bydliště Antonína Dvořáka a restaurace Dělnický dům. Na konci městyse u hřiště Tatranu zabočujeme do rozkvetlé kaštanové aleje.

Cesta stromořadím je krásná. Zavírám oči a představuji si, jak alejí, která je přesnou spojnicí zlonického kostela a zámku v Budenicích, projíždí kočár. To se panstvo vrací ze mše kolem kostelíka sv. Isidora a kopyta koní zvedají prach cesty…

Kocháme se pohledy do svěže zelených polí a oči se nám stočí směrem k Pálči, z něhož vyčnívá jen věž kostelíka.

A to už pomalu přicházíme k cíli naší cesty.

Zdálky vidíme pár lidí a pár pouťových stánků. Všude je ticho a klid, jen z kostelíka, kde zrovna probíhá mše, jsou slyšet varhánky.

Jsem rád, že můžu prozkoumat dveře kostela, protože jako kováře mě zajímá jejich provedení.

Mše končí a my si můžeme prohlédnout skromný interiér svatostánku, který se stal, díky svému romantickému umístění uprostřed polí, terčem nájezdů moderních rabovačů, kterým není nic svaté.

Prohlížíme si i okolí, hřbitov a hrobku rodu Kinských, jejíž oplocení již zmizelo pod hbitýma rukama novodobých loupežníků, kteří jako kvasinky v roztoku přeměňují sladký cukr na zhoubný alkohol, přeměňují hodnoty vytvořené našimi předky na kila kovu ležícího na váze ve sběrně.

Ještě chvilka rozjímání v tomto duchovním bodě a už nás čeká cesta domů. Putujeme dál kaštanovou alejí směrem k Budenicím až k soše sv. Jana Nepomuckého stojícího před branou budenického zámku.

Tam uhýbáme doleva kolem staré sýpky směrem na Jarpice.V Jarpicích mijíme jen prvních pět domů a hned se stáčíme doleva směrem na Vyšínek kolem kapličky zasvěcené sv.Janu Nepomuckému.

Počasí nám stále ještě přeje a v netrénovaných nohách už cítíme ušlé kilometry. Z dálky se kocháme spíše tušenou siluetou Řípu (není ideální viditelnost) a pomalu šlapeme směrem k Vyšínku. Jdeme kolem dvou vzrostlých lip mezi nimiž stojí boží muka, od nichž je krásný výhled na kostel sv.Isidora, který cudně vykukuje z objetí stromů.

Z Vyšínku se nám opět naskýtá pohled na zlonický kostel a Fajglovu továrnu a pomalu sestupujeme dolů k potoku a pak opět do kopce směrem domů k Dřínovu.

Míjíme samotu, kde bývala cihelna, ale po vybydlení je tu bohužel již jen skládka odpadu. Ještěže se toho nedožili původní majitelé, kteří dům s láskou opečovávali.

Domů jsme dorazili ušlí a hladoví, ale s dobrým pocitem, že jsme zase po dlouhé době udělali něco pro svoji duši.