a vdané Já o to nechce přijít.

Mám za sebou rok a fous na fleru.

Nyní se vzdávám (krom rodného příjmení, a že si nemohu zvyknout) 200 nadšnců, Fler ranku. který mi umožňuje topovat jednou za 6 hodin, spousty vašich krásných komentářů a hodnocení, prodaného zboží, z něhož některé byly originály.

Nerada bych se vzdala některých životních momentů o které jsem se s vámi podělila v blogu. Doufám, že snad tento krok není v rozporu s pravidly a bylo-li by to možné, klidně bych jej umístila na konec seznamu všech blogů. Ale je to určitý druh deníčku, který jsem ani v dětství nevydržela psát déle než dva dny. Tak vás prosím o shovívavost.

Těm, kteří již četli, říkám pro jistotu, že nic nového tam není.

Kdo jste nečetli, snad si to užijete aspoň tak, jako já jsem si užívala ten rok s flerem.

Přeji vám pěkný den

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Lití kovů do ztraceného vosku

SharkaE., 24. Květen 2009 - 23:02

Kovy železné, barevné i drahé se zpracovávají mnoha různými způsoby.

Ráda bych vám představila techniku, díky které vzniká většina mé produkce. Je to velice stará technologie, jejíž prvopočátky nalézáme už v době bronzové.

Nejprve bylo lití poměrně primitivní, přesto na svou dobu kvalitní. Nejdříve lidé vyškrabávali jednoduché tvary do měkkého mastku, časem otiskovali různé předměty do jemného jílu. Následně do dutiny nalili roztavený kov. Tento jednoduchý princip používáme dodnes s pomocí moderního vybavení.

Na začátku potřebujeme model konečného výrobku. Osvědčil se vosk, který se teplem snadno vytaví z formy ven, jak i samotný název napovídá. Vosk se používá většinou tvrdý, tzv. modelářský, protože v ruce při opracování netaje a snadno se neulomí. Buď jednoduchými nástroji nahřívanými nad plamínkem, nebo moderními a rychlejšími pájkami, které mají stálou teplotu, vhodnou k roztavení vosku (cca 70°C). Takto vymodelujeme předmět tvarově shodný s konečným výrobkem.

 

Voskové modely se naštěstí dají množit. Kovový výrobek dokonale vyčištěný, vyleštěný se zaleje do silikonové hmoty, která vulkanizací vytvrdne. Do takové formy se stříká ohřátý vosk, ten se po schladnutí velmi opatrně vyloupne z gumové formy.

Voskový odlitek se přitaví na tzv. stromeček nálitkem. Nálitek se na model buď nataví dodatečně , nebo zůstává ze silikonové formy. Vosků muže být na stromečku větší množství.

Tento stromeček se zalije licí hmotou, připomínající sádru nebo keramiku, která je velmi jemná - dokáže přenést i otisky prstů, a zárověň beze změn odolává vysokým teplotám.

 

"Sádrová" forma se pozvolna temperuje, tím dochází k vytavení vosku a vypálení formy. Do ještě horké formy se lije roztavený kov. Jsou různé způsoby jak dostat kov do nejzašších koutů licí formy.

Původně při zatékání kovu do formy lidé spoléhali na zemskou gravitaci, později vymysleli tzv. "lití do praku" - do kapsy na šlachových řemínkách umístili formu s roztaveným kovem a velmi rychle ji roztočili. Odstředivou silou kov zatekl, kam měl. Avšak tento způsob je velice nebezpečný, forma se může roztrhnout, kov vystříknout, nebo "jen" vyletí forma z kožené kapsy. Nyní se např. v dentálních laboratořích a v malovýrobě používá vertikálních nebo horizontálních odstředivek. Zatím asi nejmodernější technologie, je využití vakuového lití. Při něm se ve formě vytvoří vakuum a po odpichu v tavící části přístroje, proudí kov podtlakem do dutiny po vosku.

Forma i s kovem musí zchladnout, pak se rozbije a vyndá se kovový stromeček, odstraní se z něj sádra, odskřípají kovové odlitky. Z odlitků se obrousí nálitky, opilují ostatní nedostatky, smirkuje povrch dohladka atp. Pro další lití je nutné sestavit novou formu, což je trochu usnadněno množením voskových odlitků.

Tato technologie se s malými obměnami používá při lití zlatých a stříbrných šperků, bronzových a mosazných průmyslových kovodílů a dokonce i při výrobě zlatých náhrad ve stomatologii.

 

 

Pokud jste dočetli až sem, mohly by vás zajímat repliky lité do ztraceného vosku, z červeného bronzu (s 94% mědi - materiál při jehož lití je hodně komplikací z důvodu nízkého obsahu tavidel), které najdete v mé prodejní galerii zde

Děkuji za vaši pozornost a přeji příjemnou prohlídku mého obchůdku.

V případě dalších dotazů mě, prosím, kontaktujte.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Moje historie

SharkaE., 7. Červen 2009 - 21:37

Že miluji historii už mí příznivci zaznamenali.
Že se zabývám i starými technologiemi už postřehli i další.
A že občas v historii i žiji,
to Vám ukáži dnes.
Můj oblíbený čas se nachází někde okolo 9. století. Na našem území se, po stěhování národů, již natrvalo usídlili Slované.
Ve skandinávii už nějakou dobu probíhají tahanice o každou píď půdy, už nemusí být ani úrodná, stačí nějaká. A protože se prostě nevejdou, začnou vyrážet na svých oblíbených lodích "Drakarech" po okolí a hledat další prostor k životu. Časem si začnou říkat Vikingové - od severského slova vik = zátoka, záliv.
Ale co je, určitě pro mne, nejzajímavější? Zručnost řemeslníků, kteří na celém území dnešní Evropy vymýšleli a realizovali své úžasné vize.
Mezi Slovany a Vikingy byl ve výsledkách jen malý rozdíl a ten hlavní byl spíše výrobní. Vikingové na svých výpravách viděli i ukořistili mnoho inspirace a příklady kontinentální tvorby.
Některé předměty z kořisti použili jinak, než pro co byly určeny.
Ovšem nic nezmění fakt, že oba národy měly šikovné zlatníky, stříbrníky i další řemeslníky. Mnohý archeolog netuší jak byly některé předměty používány a pokud se dostane takto zajímavá práce k řemeslníkovi dnes, tráví nejednu bezesnou noc hloubáním nejen nad otázkou, "jak to, sakra, vyrobit?" Ale co mu zcela jistě zamotá hlavu, "jak to vyrobili oni, bez dnešního moderního vybavení, znalosti chování materiálu dle tabulek, přesných měřidel a spousty strojů a přístrojů jež nám usnadní a velmi urychlí většinu procesů, při výrobě.
Ale upřímně, praxe, kterou měli oni, je i tím vším nenahraditelná.
Já sama, ačkoli využívám moderní technologii vakuového lití kovů, ráda zapomenu na výdobytky moderní civilizace alespoň na několik týdnů v roce a nyní se s Vámi ráda podělím o zážitky z mého druhého života o jedenáct století zpět.
Doufám, že se Vám bude líbit a třeba sami jednou zatoužíte vařit jídlo jen na ohni, mýt nádobí bez mydlinek, nebo před bitvou pomáhat mužům do zbroje.
Vítejte...
Táboření a prodej ve skanzenu Modrá u Velehradu.
Akce Veligrad
Muži do zbraně.
Každá zbroj je (nebo by alespoň měla být) autentická, dle dochovaných poznatků o možnostech i tvarosloví této doby.
Takový nástup vojenské jednotky je jedinečnou přehlídkou řemesel a lidského umu.
Jaký je nejvhodnější čas začít s cvičením obrany a útoku pro mladého muže?
Akce Dobývání
(Wothanburg) Curia Vítkov, u Liberce

Curia Vítkov, ranně středověká stavba.
V čele vertikální stav, osnova je zatížena kameny.
V Normandii občas "trochu" zaprší.
Za pozornost stojí dětská vyřezávaná stolička s vikingskými motivy, před stanem.
Ve fešáckém modelu s nezbytným zdobeným páskem se dělalo prostě vše.
Normandie, městečko Eu.
Popravdě, moderní vybavení v nouzi pomůže. Ale tenkrát by se stany přestěhovaly, dnes není snadné narychlo pronajmout jinou louku.
"Mini Drakárek".
Je-li vody moc, pro Vikinga snažší cesta po vodě než pod vodou.
Kamarád lukostřelec.
Neznat, tak neuvěřím, jak daleko a přesně je možné střílet lukem.
A zase ta voda.
Dobývání francouzkého opevnění.
Kolega řemeslník.
Něco z mého šuplíku.
Replika kování na koňskou ohlávku.
Nález Německo.
Lité ryzí stříbro, zlacené, nielované, tauzírované.
Přestože ji koníček dostal až do hrobu svého pána, musel to být fešák.
Kování nýtované na křížení dvou kožených řemenů.
Replika, nález Německo, výška cca 1 cm.
Děkuji za Váš čas.
V případě Vašeho zájmu se podívejte do mé galerie, najdete zde příklady jak slovanských tak vikingských replik.
Nebo navštivte nějakou akci pořádanou v takovémto stylu, pomalu se množí a rozrůstají.
A klidně se zeptejte nějakého nazdobeného bojovníka. Ale raději se ptejte když nebude v běhu s mečem zdviženým nad hlavou s jediným cílem:
Zneškodnit nepřítele,
pak je totiž jedno k jakému národu patří.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Říjen

Trocha momentek z loňské říjnové zimy:

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Paříž

SharkaE., 19. Listopad 2009 - 18:03

 

Vážení a milí

Před časem jsem strávila sedm dní pod ocelovou kráskou (která teď více připomíná pouťovou atrakci, ale aspoň s ní není nuda - hrozná to vlastnost některých dam).

 


Nečekejte, prosím, fotografie s obvyklými turistickými skvosty. Jela jsem především relaxovat a nasávat atmosféru, inspiraci a především velikost metropole s úžasným osobním přístupem ke každému jedinci.

 

(Z leva do prava, dolů) Notre-Dame ze střechy Centre Pompidou, Eiffelova věž od Pantheonu,

mně neznámý, ale kouzelný dům, Tuilerijské zahrady.

 

 

V mnoha metropolích mne fascinuje umění spojit součastnost s historií, moderní technologie s tradičním vzhledem, trend i osvědčenou klasiku......

V Paříži trochu převažuje vymlsaná historie, i přes to:

Zralí pánové v oblekách i dámy v minisukních a lakovkách jsou na místních výpůjčních kolech krásně roztomilí. O to více je využívání jednostopé dopravy ve zdejším provozu velmi praktické. Zručnost rozhodně nesmí chybět ve výbavě žádného nemotorizovaného pařížana.

 

 

 

O kouzelná, romantická místa není nouze.

Množství zeleně v centru Paříže můžeme jen závidět. Ticho, klid a pohodička jsou až překvapivé.

Relaxace ve sluneční koupeli a noční veselí (přiznávám, zmrzlina byla italská a úžasná).

 

 

 

Výstava titulních stránek časopisu Vogue.

Zralá pařížanka vs. holka z české vesnice ;o) (třetí noha je jen stín, mutací vlivem vody z všudypřítomného olověného potrubí jsme si nevšimli)

 

 

 

Veškeré výkladní skříně krom nádherného zboží ukazují neobvyklý cit pro kompozici a detail.

Pohádkové království u MAXIMA.

 

 

 

Nechci Vás přes míru zahlcovat soukromím.

Přesto si dovolím nastínit jednu novinku z mého osobního života. Mírnou kýčovitost, prosím, omluvte.

Pod touto ocelovou klenbou, v záři světel (a že modrá je má oblíbená), po téměř 12ti letech,

jsem byla požádána...........

 

 

Tímto se s Vámi i s Paříží loučí čerství snoubenci

Šárka a Honza

 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mé malé nic

SharkaE., 12. Leden 2010 - 15:08

Leden, za kamna vlezem.
Ale když je tak krásný den,
nezbývá než natáhnout teplé fusekle, rukavice, čepici a další teplé části oděvu
a vydat se ven, do pohádkově zasněžené přírody.
Podzimní výzdoba se s námi nechce rozloučit ani v lednu.
(My ji ani jen tak lehce nepustíme, přirostla nám k srdci.)
Jen ji lehce dozdobil vánoční řetěz z fler nabídky.
Vzhledem k množství letošního sněhu doufám, že příští rok vybudujeme i tu stříšku nad schody :o)
Naše krásná truhla se letos dožila úžasného jubilea.
Na Štědrý den oslavila stovku.
Věřím, že si toho letní deky v zimě a zimní deky v létě náležitě cení.
Doufám, že Vás můj blog, vlastně o ničem, aspoň trochu potěšil.
Není v něm ani zbla tvoření (až na vánoční řetěz).
Snad mi to malé zamyšlení náš milý fler tým promine.
Děkuji za zastavení.
 
Přeji všem krásný rok 2010.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pod jedním jménem

SharkaE., 21. Květen 2010 - 15:13

Nejde o spojení v rámci Fleru.

Jde o spojení čistě soukromé, ačkoliv již 12 let tvoříme společně.

Pod Eiffelkou se nedá říci NE. To už  jste někteří četli.

Teď došlo na tu další část.

Přípravy

 

 

 Ženich se k obřadu dopravil na krásném stroji značky Harley Davidson

rok výroby 1942

Plán byl, odjet na něm domů z obřadu společně. Vzhledem k délce šatů a ukrutné zimě, na to nedošlo.

 

 

Obřad se konal v kapli na krásném hradě Valdštejn, v Českém ráji.

 

 

Nejnapínavější moment dne ;o)

 

 

Družiček bylo hodně a v různé velikosti.

 

 

"Dvě chyby v jeden den. Oženit se a ještě posadit ženskou na motorku."

Slova přihlížejícího svatebčana.

Prstýnky po babičce a dědovi, podložené damascenskou ocelí.

 

Byla zima. Ale ohně, svařák, tanec a hlavně láska hřály.

Kapelní zpěvník otevřen na straně s písní "Zatracenej život"

Kadeřnice odvedla velmi dobrou práci. V pozdních hodinách, po převlečení a účes je stále překrásný.

 

 

 

A je po všem.

Ucourané šatičky vyprat. Ztvrdlé koláčky dát slepičkám.

Uklidit kelímky, vrátit nádobí.

Rozloučit se, poděkovat.

A zpátky do práce.

 

Zbývá jediná povinnost.

Milovat a ctít jeden druhého.

Ale my se na to těšíme.

A moc.

 

Ráda bych poděkovala:

HEXI, za krásné šatičky a spoustu skvělého ovocného čaje při báječném povídání.

Wienerce Alče, za spoustu krásných obrázků, které nám budou tento den připomínat

a za pomoc s koláčky.

Věrce Pindruši-Verulin, za krásnou knihu přání a podporu i pomoc při přípravě

a jejímu muži za odvoz za mým nastávajícím.

Samozřejmě děkuji i ostatním, kteří nám přáli vše nejlepší.

Těm na Fleru i těm neflérovým.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pokud jste snad došli až sem, máte můj obdiv.

S pozdravem

AtelierSharka