Už je to pár let od doby, kdy jsem ušila svoji první hračku. Tenkrát jsem si koupila knížku "Jak si ušít medvídka", vzala nový froté ručník a s odvahou a chutí se pustila do díla. Najednou se vyklubal celkem fešný medvěd a hned vzápětí další, jinak barevný pro bráchu. Ani náhodou mě tehdy nenapadlo, že bych si z hraní mohla udělat zaměstnání. A taky jsem vůbec netušila, že nemůžu vytáhnout z Burdy střih na zajíčka a vesele je prodávat v obchodě s dárky. Kdybych v té době nepotkala shodou okolností majitelku jednoho takového obchodu, vlastně by mě vůbec nenapadlo nějaké hračky vyrábět na prodej.

Ale přišla poptávka a já místo ručníků nakoupila několik metrů froté v metráži, pytel dutého vlákna a pustila se do práce. Medvídci podle knížky, zajíčci a myšky podle střihů z časopisu....dneska se za to stydím. O autorských právech jsem neměla ani tušení a chvíli to trvalo. Zachránil mě internet. Pochopila jsem, že sebevíc kvalitní práce má bez vlastního nápadu jen zlomek ceny.

Dneska už se stydět nemusím. Vymýšlím svoje autorské hračky, šiju výhradně z kvalitních materiálů a pod svoji práci se můžu hrdě podepsat.