Milí Fléroví přátelé,

musela jsem přestat plést své oblíbené palčáčky. Bylo mi  líto, že se tak nečinně válí v šupleti. Ono, po pravdě, kdo by si taky v očekávání jara pořizoval rukavice, že? A tak přemýšlím, co bych tak vytvořila jarního či letního. A nápad je tu! Budu vyrábět síťovky. Síťovat jsem se zatím bohužel nenaučila, ale háčkovat umím. Síťovky jsou samé oko, vzdušné  - no typicky letní

A tak už háčkuji a při práci se mi začínají vybavovat vzpomínky na dětství. Doma jsme měli síťovky dvě. Tu první, nosil  v kapse taťka. A to pořád, pro všechny případy. Co když se zastaví při cestě z práce do obchodu? Kam by jinak dal nákup? Tenkrát igelitku v obchodech nedostal. Když šel do lesa na hřiby, co kdyby se urodilo hříbků víc a velkých a hřibová taška by nestačila? No a na nákupy piv a sodovek taky byla ideální. Kolik se do ní vešlo a vše udržela. Doma po obědě si taťka pivko nalil a maminka si míchala pivo se sodovkou. Někdy jsem od ní dostala tento mix ochutnat a připadala jsem si přitom hodně dospěleDocela bych si to namíchala i dnes, bylo to fakt dobré, jenže sodovky z těch dob se už asi neprodávají.

Druhá síťovka se u nás využívala jen jednou v roce. A to na vánoce jako přepravka pro kapra. Kapřík si tak mohl svůj poslední výlet  z obchodní kádě k nám na sváteční stůl užít i s výhledem. Chudák.

Kdo by řekl, že obyčejná taška může mít vůbec nějakou historii.  Síťovka ji má.  Já jsem se, díky ní,  ocitla zase u nás doma coby malý špunt, který mamce upíji pivo se sodovkou a přitom spiklenecky mrká na taťku. Vy, dřív narození, zkuste to taky. Vybavte si v mysli vaši síťovku, kdoví na co vše přitom vzpomenete.