Včera zase zbylo trochu pryskyřice, nastal čas pro experimenty. Chvíli jsem něco lovila ve svých tajných zásobách, přemýšlela, co by se dalo nového vymyslet, nebo jen tak pro radost zalít do toho zbytečku, až jsem to našla. Knoflíček z mých dětských šatů. V dětství to snad byly mé nejoblíbenější. O to vzácnější, že mi je setra skoro nechtěla půjčit, a to z nich dávno vyrostla. Zbyl mi z nich s láskou uchovávaný knoflíček. A já ho teď budu nosit na prstu ;-).