Tak mne stále baví plést palčáčky. A zimu to těší taky. Asi proto sype z nebe sněhové vločky, aby pokryly zem a schovaly to, co do přírody nepatří, co se tam nehodí. A pak si zima řekne dost, to by stačilo a začne vymalovávat nebe do modra. Do té kýčovité modři posadí zlaté a někde v závětří už i hřející slunko.  Protože je to zima únorová,  nečekejte žádné zimní ticho. Naopak, připravte se na švitoření a zpívání,  ptáci totiž  ze všech svých hrdélek začínají přivolávat jaro. Jak krásně se mi tyto čtyři dny tvořilo na naší chajdě. Těšil mne sníh, těšila mne modrá obloha, těšilo mne sluníčko, těšili mě ukecaní ptáčci u plných krmítek, těšilo mne, že se mi daří rukavičky a těšilo mne, že mne to těšíTěšilo mne, že jsou mí blízcí zdraví a já též. Dej Bože, aby to tak zůstalo.

A přitom všem těšení jsem začala zdobit naši jablůňku. Její jablíčka si nemohou vzhledem zadat s jablíčky z marketu. Ale co se chuti týče..... Ty  marketové chutnají stejně jako marketové hrušky, trnky, jahody, kivi a ostatní, vše mi přijde jedné chuti, či spíše bezchuti. Ty naše jsou prostě chuti jablíčkové. Mňam. Jak se vám líbí moje zateplená jablůňka? Trochu té parády si zaslouží. Když jsem se na ni dívala, tak už jsem se zase těšila.  Na jaro, jak roztaje ta bílá peřinka, která ji kryje kořeny a uspává ji .Na to, jak se obsype kvítky, jak v ní budou bzučet včelky z nedalekého úlu. A už jsem v duchu chystala flašky na mošt a struhadlo na štrůdly. Tolik těšení .., to bude asi  to blížící se jaro. Nebo jsem blázen.