Tak se do toho vrhám... pouštím se do práce na skupince sběratelských, výrobně poměrně náročných panenek a jak jsem slíbila, budu postupně zveřejňovat postup. Nebudu tomu raději říkat tutoriál, protože mnohým (včetně mne) to rve uši.

Kdo to bude? Rodinka Tibeťanů. Máma, táta, kluk, děda a babička... a protože musím mezitím dělat spoustu jiných věcí, je to práce na několik měsíců. Zatím jsem se nerozhodla, jestli budu pracovat na všech najednou nebo ne... nevadí, protože přípravná fáze je dostatečně dlouhá pro přemýšlení. Měla bych asi zdůvodnit, proč zrovna Tibeťani. Fascinují mne. A jsem přesvědčená, že to není proto, že je Tibet v kurzu. Jsou to lidé, kteří pocházejí z nejvyšších hor na světě, a i kdyby jim Čína dala jednou pro vždy pokoj, samotné životní podmínkyTibetu jsou něco, na co budu vždy nevěřícně zírat. Jsou přesnou ilustrací říkanky, kterou si přinesla ze školky naše Eliška: "Kdo chce rád být, stačí s málem, a kdo rád je, ten je králem..." ...já bych tam nepřežila. Neuvěřitelnou houževnatost prokázali v exilu, kupříkladu ti, kterým se podařilo přežít v tropických pralesech na jihu Indie, kam byli hromadě odváženi...

V životě jsem mluvila jen s jedním živým Tibeťanem. Byl to mnich, učitel, který mne zastihl na chodbě v suterénu Míčovny na Pražském hradě, když jsem tam lelkovala a čekala na jiného... mnicha... Přišel ke mně s otázkou na koho prý čekám? Když jsem mu řekla jméno, prostě odpověděl - šel na záchod, tak si tady sedni a počkej, my to máme složitější...  a ukázal na svoji róbu...můj tehdy ještě přítel, který stál opodál a sledovat rozhovor, se mě pak zeptal - prosím tě, čemu jste se to tak smáli? Já vůbec nevím o tom, že jsem se smála a co si tak pamatuju, on se také tvářil normálně. Ale bylo s ním tak nějak lehko a veselo, přes všechnu autoritu co vyzařoval. Je pravda, že Tibeťané smysl pro humor mají, a nemalý. Všimli jste si například,jak hrozně málo se - a to i u starých lidí - u nich vyskytují svislé vrásky mezi obočím, vrásky od mračení a nevraživosti?

Teď jsem ve fázi hledání podob. Knížky, filmy, internet... fakta. 75% obyvatel Lhasy jsou Číňani.... prohrabávám se fotografiemi, na kterých si muž v tradičním tibetském kabátě kupuje na čínském tržišti botasky, ve kterých ani nepřejde vesnici.... transparenty v čínštině... a tak dál, věci známé... a děsivé.  To, co se v Tibetu ( a nejen)  děje, je ostudou "civilizovaného" světa. ... Možná jsou ty panenky pokusem srovnat se s vlastním svědomím...

V životě jsem tam nebyla a nejsem si jistá, jestli se do Himálají někdy dostanu. Vím, že mé znalosti jsou velice povrchní a jistě to budou číst lidé, kteří danou problematiku znají tisíckrát lépe. Klidně mi dejte za ucho, věcné připomínky vítám... a hlavně - s humorem, prosím... jde o panenky.

Takže kreslím. Denně během snídaně pět až deset Tibeťanů, prokousávám se tím ztuha. Berte to tak, že jde o rychlé informativní kresby, není to nic, čím bych se měla chlubit..  A teprve až se "ukliďsitenbordel", jak to nazývají mí blízcí, změní na "schovejsitoněkam", budu se čmáráním v cíli.

Sháním materiál. Hrubé plátno, kůži, buret, konopí, korály, tyrkysy, vlna.... Autentické materiály to všechno nebudou, ale měly alespoň napovídat, o co jde.

Barvím látku - hedvábný buret - na kůži. Černý čaj je na to nejlepší. Pročesávám vlnu na výplň...

Je potřeba upříst na vřetýnku vlasy - kolik bude třeba, ještě netuším, a upříst tenkou přízi z alpaky na tkané kabely - budou potřeba nejméně tři...

...a to mi bude trvat ještě tak týden.  Pauza - jdu šít náramek. Děkuji...