Loňský rok pro mě byl přelomový. Na jeho sklonku jse se totiž stala maminkou. A tahle nová životní role ve mně vyvolala zvláštní puzení k rukodělné činnosti (hormony?), i když jsem na podobné aktivity odjakživa, navždy a nenapravitelně levá. Asi je ve mně podvědomě zakořeněna představa, že správná maminka by měla pořád cosi štupovat apod.

Ono mít doma skříň plnou látek a stuh, to v člověku prostě občas probouzí podivná nutkání. Nabízet na Fleru svoje vlastní výtvory mě fakt doteď nenapadlo, od toho tu jsou povolanější. Ale ty stuhy! Ty stuhy, co tu na mě každý den koukají, jsou tak šíleně skvostné, že mě přinutí tu a tam něco ušít, i když svůj stroj proháním jen nekomplikovanou, bezpečnou krajinou rovných švů.

Po znovuotevření obchůdku jsem se rozhodla, že zkusím krapet víc opečovávat tenhleten přidružený blog. Takže sem budu občas házet svoje realizované nápady (nebo zcela bezostyšné vykrádačky nápadů cizích) s  použitím  materiálů, které vesměs můžete zakoupit právě u mě v obchůdku.

Mimo jiné to dělám taky pro ty z vás, kterým se "moje" stuhy (a látky taky) třeba líbí, ale marně přemýšlejí, co s nimi. Aby bylo jasno, není nutno jich mít kilometry: leccos se dá podniknout i s úplně mrňavým kousíčkem.

Takže chutě do toho. Příklad první, kapánek starší, protože se po něm válíme už asi rok:

Polštář, na který jsem použila svoji oblíbenou látku se vzorem nůžek, jemňounký černobílý proužek a stuhu Černobílé labyrinty z mé nabídky. Do tohoto polštáře se mi poprvé v životě podařilo jakž takž úhledně všít jakž takž skrytý zip, na což, věřte mi, jsem hrdá... velmi, velmi hrdá.