Mezi tvořením a "tvořením" je podstatný rozdíl. Do první kategorie spadají situace, kdy vám něco bleskne hlavou nebo se vám to i zdá... a sednete za stůl, obklopíte se neskutečným množstvím krabic, titěrností - prostě nezbytností, které v danou chvíli potřebujete. V tom okamžiku čas jako veličina mizí, nevnímáte  - tvoříte. A když jste s výsledkem konečně spokojená, zvednete hlavu a s úžasem zjistíte, že je půl druhé.. Tedy v noci.

Jiná situace nastává, když si od vás někdo objedná výtvor, který tímto procesem už prošel - tedy ten původní kousek je prodaný, ale někomu se líbí tak, že si stejný nebo podobný u vás objedná. A kouzlíčko je pryč.. Výrobek je třeba stejně krásně udělaný jako ten první, ale už v sobě nenese ten náboj, to vzrušení jako u původní tvorby. Zjistila jsem ale, že pokud ten šperk dělám pro někoho ke komu mě váže přátelství, třeba jen přes web, kouzlíčko se opět dostavuje a mě ta práce moc baví. Vkládám do ní vztah k tomu člověku a je to tam!

Mimochodem - jsou zakázky a "zakázky" (((o:

Zažila jsem zakázky, kdy mi kamarádka - opět se známe jen přes internet - řekla: "Nechám to naprosto na tobě!" - neurčovala barvu, nic - jen měl být dřevěný jako jeden z mých náhrdelníků. Neskutečně mě to bavilo, snažila jsem se, aby šperčík vystihoval podstatu její osobnosti a ... povedlo se, Punčoška se mě ptala, jak vím, že je to její oblíbená barva a souprava se jí moc líbila.

A ten druhý extrém... kolem jednoho šperku jsem si s potencionální zákaznicí vyměnila 25!!! mailů a 20 vzkazů na Dámě... Do shánění chybějícího komponentu jsem zapojila kamarádku, která na tom strávila, no nekecám! - mnoho hodin. Dřevěný základ šperku jsem nakonec nechala vyrobit - ale dělal ho nějaký kluk na umprumce a jako základ si vzal ne přímo dřevo, ale překližku, takze se otvor nedal vybrousit dokonale dohladka. Stálo mě to mnoho sil, protože jsem narazila na puntičkářku... Fotila jsem nejrůznejší materiály - zvlášť - dohromady - zhora zdola... áááá ... příšerné. Asi v polovině toho mailového maratonu jsem se dotyčné dotázala, jestli to náhodou nepřehání... Odpověděla mi, že přemýšlela o tom, kdy jí něco podobného  napíšu...ale že to nic není, že neznám její matku(o:  No abych to zkrátila - k obchodu nedošlo,šperk jsem darovala kamarádce, která se o nej zasloužila a milé paní Puntičkářce jsem napsala, že to beru jako zenovou zkoušku... Bylo to pro mě fakt poučné - zjistila jsem že vydržím fakt hodně...

Jak to máte vy s tvořením a "tvořením"?