Posledních pár týdnů múza, která má na starosti modelování z Fima, kolem mne akorát tu a tam profrčela a rozhodně nejevila zájem věnovat mi polibek nebo mě aspoň podrbat po zádech.  Nezahálela jsem však, ale věnovala jsem se projektu pro naši školku, kterou navštěvuje mé mladší dítko. 

Naše školka je fajn. Paní ředitelka je nesmírně zapálená pro svoji práci a školkou žije. Když už kapacity budovy  nedostačovaly náporu dětí, bojovala urputně za dostavbu dalšího pavilonu - a boj vyhrála, stavba probíhá tento školní rok za plného provozu školky. Šéfuje, dohlíží, kontroluje, učí děti, trpělivě a s láskou. Pro tohle se člověk musí narodit s ocelovými nervy, nekonečnou trpělivostí a vlohami pro boj s úředními šimly, stohy lejster a bambiliony nejrůznějších nařízení.

Na začátku školního roku jsem se nabídla coby "doktorka Plyšáková" pro opravu dřevěných hraček. V kumbálku byly už odepsané rozmlácené domečky a nějaká klučičí parkoviště a jeřáby. Vzala jsem si domečky a jedno parkoviště, zbytku se ujal jeden z tatínků. Opravené hračky měly úspěch a v novém roce mě čekala stavba divadélka. Paní ředitelka zakoupila divadlo pro maňásky, jenomže bylo rozloženo na prvočinitele. Ujala jsem se prkýnek a návodu, jenže... jenže....  Normálně mě skládání nábytku strašně baví. Vždycky zákeřně počkám, až manžel odjede na "služes", a pokud je třeba něco do domácnosti zakoupit v nejmenovaném švédském nábytkářském obchodě, provedu to, abych si konečně užila taky nějakou zábavnější práci, kterou si jinak chlapi syslí pro sebe, aby mohli při montování nadávat "Bjornovi" nebo "Svenovi", který ten krám navrhl, aby následně zvítězili a byli chválení za svou udatnost. Setřídím si šroubky, otevřu si příručku "Jouda volá do Ikey" a pěkně krok za krokem si skládám to 3D puzzle a nadávám Bjornovi a Svenovi a je mi blaze a cítím se udatně. U divadélka jsem narazila. Příručka byla velmi orientační a jouda nikam nevolal.  Tady už mi fantazie nestačila a museli jsme zapojit své síly s manželem jako tým.  Ještě že máme ve sklepě náš zásobník s různě sesbíranými šrouby "na pak", protože šrouby dodané s divadélkem byly z lisovaných plechovek a jejich závity se strhávaly děsem úplně samy od sebe  už jen při pohledu na aku šroubovák. Ale bitvu jsme vyhráli, hurá, divadélko stálo.

Vzala jsem maňáska a chtěla testovat - ale ouha. Designéra této hračky (že by Chang nebo Wang?) nenapadlo, že by při hraní byly potřeba i nějaké rekvizity - nebylo kam je položit. Chybělo nám jeviště, které znamená svět.  Seřízli jsme kus překližky, připevnili ji k divadélku, natřela jsem ji a bylo to.  Na rozdíl od návodu u opony chyběly ještě cancourky na uvázání, ale to už byl jen kosmetický detail. 

A co dál? Nabídla jsem se, že vyrobím pár rekvizit. A jak se mi to tak stává, prostě se mi to vymklo z ruky. 

Pohádky - ať už klasické vyprávěné nebo veršované - jsou prostě základ, který modeluje naše vidění světa.  O koblížkovi, Hrnečku vař, Perníková chaloupka, O veliké řepě, Máša a tři medvědi (máme mezi knížkami i převyprávěnou Marušku a tři medvědy), Budulínek. Přemýšlela jsem, jaké univerzální rekvizity vyrobit pro většinu pohádek. 

Nejdřív základ - exteriér, interiér. Posloužily dvě sololitové desky s kolejničkami z dřevěných lišt, které se nasadí na překližku připevněnou k divadélku. Exteriérovou desku jsem potáhla zeleným ručníkem, čímž máme pěknou svěží travičku nebo mech. Pak jsem zmuchlala noviny a pomocí proužků novin, disperzního lepidla a trochy vody vyrobila kopečky, které jsem potáhla zbytky ručníku a použila jsem i kousek staré flísové deky na kopeček hlíny.  Bude se hodit. Ze zelených kopečků vyrostly pěkné muchomůrky pro zútulnění lesíku. 

Pro interiér posloužila stejně upravená deska, jenom místo ručníku dekor podlahy vytvořila samolepící fólie. Náš sklep se ukázal být studnicí zásob kartonů pro dekorace. Silážujeme papír pro školní sběr, aby "dítko bylo aktivní a hned se na něj učitelé jinak dívali." Ve většině pohádek hraje svoji roli pec a okno. Simsalabim - a z kartonu a  samolepící folie máme pec a okno.

Dostala jsem nápad, že udělám dvojchaloupku - z jedné strany perníkovou, z druhé obyčejnou, ale nakonec jsem musela od této myšlenky upustit - na malé jeviště byla příliš masivní. Nezbylo jež ji rozříznout a vyrobit dvě užší. Obyčejnou chaloupku jsem vyzdobila přebytky s mé krabice "na pak", s perníčky na perníkovou chaloupku mi pomohli zde kolegové z Fleru GrafikaL. 

Můj oblíbený obchod s dekoracemi mi poskytl stromky do lesa, muchomůrky, kvítka, květináčky a první zvířátka vyřezaná z překližky. Ježka, veverku, sovu. Na Fler Offline jsem od Dřeváků koupila magnetky myšku a krtka, které jsem malinko poupravila, aby z nich byly oboustranné loutky. Myška chuděrka přišla při úpravách o nožky, musela jsem následně trochu zaimprovizovat, aby opět stála a mohla hrát. Další rekvizity jsem sehnala od Lady Přikrylové - výseky z překližek zajíčka, holoubka a housličky pro Budulínkova dědečka, které jsem si vybarvila podle potřeby.

Potřebovala jsem vyrobit židličky - malou, větší, největší pro medvědy, ještě jsem vybarvila každou jinak, aby děti mohly být zahrnuty zapeklitými hádankami: "Která židlička je největší? Jakou barvu má nejmenší židlička? atd." Z krabiček potažených samolepící folií a zbytků překližek jsem vyrobila postýlky, taktéž malou - větší - největší. Stůl mi poskytly mé zásoby nábytečků k opravě a nádobí do divadélka jsem také vybrala ze svých nepřeberných zásob. 

 Následně jsem se pustila do výroby rekvizit z Fima - medvědi získali misky s kaší, vyrobila jsem Hrneček vař, džbán s jahodami, mísu s hráškem, chléb v ošatce a krajíce, buchty pro Honzu, Koblížka kutálivého a koblížky k sežrání, perníky na loupání z chaloupky a košíček pro Karkulku.

Ale pořád mi to nějak nestačilo - chtěla jsem přidělat i loutky. Takové, aby stály, ale zároveň se daly nasadit i na tyčky a pohybovat s nimi. Loutky z papíru by byly brzy rozbité a zmuchlané a vyřezávat je ručně z překližky by trvalo hodně dlouho - tak dlouho, že by mě to asi přestalo bavit. Naštěstí jsem našla ve sklepě starou sololitovou desku a rozhodla jsem se pro experiment. Načrtla jsem si na papír postavy, které jsem chtěla vyrobit - zvířátka i lidi. U lidí jsem se snažila o maximálně jednoduchý a univerzální tvar, abych mohla vybarvit na jednu ženskou postavu jak krasavici, tak babičku nebo čarodějnici. Holky mají takovou ohnutou ruku, aby se na ní dal zavěsit košík se zásobami. Kluci nic nenesou a kráčí životem  s uzlíčkem buchet na zádech nebo jedou koňmo s nabitým kvérem ku ochraně žen ohnutých pod tíží nákupních košíků se zásobami pro přežití.

Z papíru jsem postavičky vystřihla, přenesla je na sololitovou desku a pak jsem to jen elektrickou lupínkovou pilkou pižlala a pižlala, až jsem to vypižlala a vrčením své pilky lehce narušila na dvě hodiny poklidné sobotní odpoledne k radosti okolí. Sololit je vlastně slisovaný papír, tak kladl mojí pilce menší odpor než překližka. Malinko jsem loutkám ještě obrousila hrany a druhý den jsem se pustila do vybarvování. Ale jejda - na rozdíl od blahoslavené překližky, která se vybarvuje úplně fantasticky a barvy na ní drží jak přibité, bílá a hladká strana sololitu mi kladla odpor. Akrylové barvy se z ní loupaly, špatně kryly a vůbec se malovalo bídně. Nakonec zafungovaly až modelářské Unikolky a lesklý lak dílko dokončil.  

Pro ovládání jsem provrtala vrtačkou jednu silnější lištu a nařezala jí na kousky, které jsem přilepila k loutkám. Do provrtané dírky jsem coby ovladač loutky použila čínské jídelní hůlky, které jsem nakonec přiřízla na požadovanou délku. Hůlky se zužují, a tak se přizpůsobí vyvrtanému otvoru. 

No, a nakonec jsem si cvičně zahrála pár pohádek, abych  věděla, jaké poučení s z nich dětičky vezmou do života. 

Sami posuďte. 

Perníková chaloupka - neokusujte nemovitosti cizích lidí, ani když máte hlad, jinak se stanete předmětem chtíče kanibala.

Mírumilovnější verze Perníkové chaloupky od Hrubína, která nekončí v peci ale verši:

A když z okna na zahradu vystrčila baba bradu, nebáli se holoubku? Kdepak, zamkli chaloupku na cukrový klíč, a už byli pryč. 

Ožírači fasády, zamkněte majitele v jejich domě, ať se nestanete předmětem chtíče kanibala.

Hrnečku vař - pokud si kulový pamatujete, pište si to. Jinak budete krmit celou vesnici.

Máša (Maruška) a tři medvědi - V medvědím doupěti se chovejte ohleduplně a civilizovaně, jinak se medvědi naštvou. A nemusí to skončit jen mírumilovnými hrátkami s medvědí rodinkou. A víte co? Radši nechoďte sami do lesa vůbec, když neznáte cestu domů.

Budulínek - neotvírejte okno, i když jíte hrášek. A když už ho otevřete, nepouštějte nikoho dovnitř. A když už bude uvnitř,  nenasedejte na ocásek nebo jinou část těla a nenechte se nikam vozit, nebo skončíte v neznámém doupěti. (poznámka pro nemravy a chlípníky - jedná se  o LIŠKU abyste věděli)

O veliké řepě - pokud přátelé i nepřátelé začnou spolupracovat (pejsek, kočka, myš), mohou vyrvat ze země něco opravdu velikého.

Hrubínova verze se ale opět trochu liší...

Myšce byla dlouhá chvíle, hopsala si rozpustile. Trhla kočkou, kočka pejskem, pejsek vnučkou, vnučka bábou, bába dědkem, dědek prázdné ruce měl, ničeho se nedržel, udělali bác. Kopeček se ještě chvěje, jak se pod ním krtek směje.

Poučení - když budete dělat kraviny, budete pro srandu podzemnímu hnutí. 

O Koblížkovi - kdo se vytahuje a je ješitný a sedá si lichotící lišce na čumáček, bude sežrán. A nahrazen mísou jiných koblížků, kteří neutíkají na zkušenou do světa a dřepí v klidu v míse. Osudu neujdou, ale aspoň je nebude očichávat v lese kdejaká havěť. 

O Karkulce - není dobré se vykecávat s vlkem a vyzvonit mu informace o své rodině. Byla to jen otázka štěstí, že vlk  při jídle nekousal a nablízku byl mysliveček s ostrým žabikuchem.

O Karkulce - varianta Hrubín

Vlk: "Čímpak je tvůj tatínek?" Karkulka: "Hádej, dělá ohýnek. Ten ohýnek rudě šlehne, kam dopadne nic se nehne. Tatínek je myslivec." Vlk: "Aha, to je jiná věc. A kdepak je v tuhle chvíli?" Karkulka: "Kousek odtud vlky střílí. Támhle u těch velkých stromů. Počkej na něj chviličku."  Vlk: "Už nemám čas, musím domů. A pozdravuj babičku!" 

Poučení - s vlkem se vykecávat můžete, ale za stromem musí být taťka s nabitou puškou. 

Myslím, že děti budou do života náležitě připravené. A já už mám v hlavě nápady na loutky a rekvizity pro Pejska a Kočičku. A jen tak na konec - kdyby se nááááááhodou našel tady někdo, kdo by uměl vyrobit loutky typu "domaluj si sám" laserem z překližky, ráda budu ku pomoci radou i nápady. Moje vybavení divadélka je spíchnuté na koleně (spíš na podlaze) obývacího pokoje, výrobky z kartonu, překližky a sololitu nejsou dokonalé, ale vyráběné s nadšením.  Kdo ale nemá ty správné podmínky a nástroje, určitě by si rád hotové loutky alespoň vybarvil podle svého. A já zůstanu u svého Fima a budu doufat v blízkou návštěvu své Fimo múzy. Nějak cítím svědění pod pravou  lopatkou.