Už dlouho jsem toužila psát nějaký ten blog - a tak začnu tady a uvidíme co bude dál... Jen upozorňuji, že moje příspěvky vlastně nebudou tolik o kreativní tvorbě. Budou o určitém sdělení některých myšlenek.

Po 3 letech jsem vstoupila do domu, kde jsem vyrůstala. Je na čase vyklidit starý pokoj a vlastně i z části ateliér, neboť v současné podobě je pokoj absolutně nefunkční, plný různých zapomenutých věcí a všelijakých artefaktů. Když člověk uklízí „nánosy času“, je to vždycky zvláštní moment. Vrací se vzpomínky, připomínají se pocity a věci té doby. Není to snadné. Pokud někdo z Vás četl knihu Ženy, které běhaly s vlky (Estés, 2002), nachází se tam pohádka o Vasilise.  Pro ty, jež pohádku neznají, přikládám drobný popis:

„Žila byla jedna holčička. Měla milou a laskavou maminku a hodného tatínka. Jenže pak maminka onemocněla a bylo jí čím dál tím hůř. Vasilisa se snažila pomoci jí, co jí síly stačily, ale jednoho dne se mamince přitížilo. I zavolala si dceru k loži. Vasilisa přišla, smutná, že se se svou maminkou bude muset rozloučit. Ta ovšem vytáhla z pod pokrývky panenku, která ve všem vypadala jako Vasilisa - i bílou halenku měla, i červenou sukénku zástěrkou převázanou. „Vem si ji,“ řekla Vasilise, „a dobře ji opatruj. Musíš ji pravidelně krmit a ona ti pak pomůže, když ti bude nejhůř.“ S těmi slovy Vasilisina matka zemřela.

Vasilisa ji poslechla, vzala si panenku a pravidelně ji krmila. Jednoho dne si její tatínek přivedl domů novou nevěstu - zlou macechu a její dvě dcery. Všechny tři ženy Vasilisu nenáviděly a nutily ji, aby pro ně pracovala jako služka. Ani tatínek se Vasilisy nedokázal zastat. Jednoho dne se macecha a dcery rozhodly, že se Vasilisy zbaví. Nechaly vyhasnout oheň v krbu a Vasilise řekly: „Vyhasl nám oheň - běž za babou Jagou do lesa a přines ho.“ A Vasilisa šla.

Dlouho bloudila strašlivým lesem, ale pokaždé, když se málem vydala špatnou cestou, panenka jí začala poskakovat v kapse. Vasilisa ji nakrmila, poděkovala za radu a vydala se dál. Nakonec došla k domu baby Jagy. Nelehké byly úkoly, které musela splnit - dům musela staré čarodějce uklidit, jídlo navařit, hrách od zrní roztřídit, mák z popela vybrat... A ve všem jí pomáhala panenka. I správné odpovědi jí napověděla, když byla baba Jaga zvědavá. A tak nakonec Vasilisa získala kouzelnou lebku, naplněnou ohněm. A když se s ní vrátila, sežehl oheň, vyšlehnuvší z očních důlků té lebky, zlou macechu i její dcery a Vasilisa byla zachráněna.“

(Převzato z: http://zena-in.cz/clanek/nakrmte-panenku-aneb-pohadka-o-vasilise, 11. 7. 2012) 

V této pohádce je podstatných několik úkonů a prvním z nich je úklid světnice. Ovšem jak to u pohádek bývá i zde je skryta symbolika – úklid ve vlastní mysli, nebo také vytvoření prostoru pro tvorbu.

V tomto období, to pociťuji stejně. Ačkoliv uklízím jen pokoj, tak s každou další vyřazenou, roztřízenou a vyhozenou věcí, se cítím líp. Někdy sice trochu probudím nějakou starou bolest a někdy zase starou radost, ale tahle činnost mě naplňuje velkou radostí – asi jako chvíle, kdy po několika hodinách přemýšlení držím v ruce nový náhrdelník, který někomu jednou přinese radost.

Děkuji za přečtení, mějte krásný den. 

B.