Pozpátku běžím
Utíkám
Tonu
v neodbytném snažení
zahnat den do ticha noci
A potom
nad městem
v té poloviční tmě
se zastavím
roztáhnu křídla
a volně kloužu
ve vzdušných proudech
Zelený oceán zámecké zahrady
ve dne tak přátelský
klidný
se mění
na temný
tajuplný
jen na horizontu černých hor
problikávají
osamělá světla majáků
posledních nespavců
Pavoučci v zábradlí
se něžně houpou v půlnočním vánku
a obloha zatahuje paraván mraků
před velkou očistou
s pompou
s ohňostrojem
Na větrolamy řas
dopadají
první kapky
zase prší
po dlouhé době
Slaně
